Třikrát 87. revír přehled
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/67716/bmid_trikrat-87-revir-8Cy-67716.jpg
5
161
161
V souboru jsou tři romány: Dej mládencům ruku jako lopatu (1960); Brokovnice (1968, 1969); Skládačka Spisovatel Ed McBain (vlastním jménem Evan Hunter, například The Blackboard Jungle – česky: Džungle před tabulí) si pro svůj detektivní seriál (jednotlivé romány jsou samostatnými díly, mají však vzájemnou cyklickou vazbu a jsou také propojeny hlavními postavami) vytvořil fiktivní svět policejního 87. revíru ve fiktivním velkoměstě, které se v jeho románech jmenuje Isola. Téměř ve všech románech z prostředí 87. revíru je hlavní postavou detektiv italského původu Steve Carella, jeho půvabná, hluchoněmá manželka Teddy, která se někdy na řešení případů svého muže podílí či je do nich dokonce bezděčně a proti své vůli zatažena.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1986 , OdeonOriginální název:
Give the Boys a Great Big Hand / Shotgun / Jigsaw
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Třikrát 87. revír. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (24)
Všechny příběhy byly dokonalé a od začátku napínavé. U třetího jsem si poměrně záhy uvědomil, že podle něj byl napsán jeden díl mého oblíbeného seriálu Columbo. Ale i když jsem věděl, jak to dopadne, užil jsem si to.
Ke knížce není co dodat, famózní Ed McBain, jako vždycky.
Snad jenom upozornění na krásný doslov od Jana Zábrany.
Co mají oba výše zmínění společného? Byli to dělníci pera, nesmírně pracovití, jenom ten Zábrana fungoval na blbé straně železně opony, a tak to měl složitější než Evan Hunter.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Třikrát 87. revír v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 242x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 12x |
| v Knihotéce | 143x |
| v Chystám se číst | 16x |
| v Chci si koupit | 3x |
Tentokrát mě příběhy bavily trochu méně, možná jsem nebyla ve správném rozpoložení. Závěrečná Skládačka byla pro mě trochu zmatená, bylo tam hodně jmen, ve kterých jsem trochu plavala, přehledná rekapitulace lidí a jejich vztahů přišla až skoro na konci. Ale nejvíc mi asi vadil prostřední příběh, protože byl založen na tom, že policajti nevěděli, jak vypadá zavražděný. Měli tělo, věděli totožnost, ale obličej byl rozmašírovaný – no to ale nikde nesehnali fotku? Třeba z řidičáku? Kdo tomu má věřit? A kdyby i ano, tak to tam mělo být zmíněno. Takhle vyšetřovali vraždu někoho, o kom vlastně nevěděli, jak vypadá. A kdyby to věděli, tak by jim všechno docvaklo mnohem, mnohem dřív, ale pak by zase nebyl příběh, že jo. Nehledě k tomu, že ani policajti, ani doktor při pitvě nepoznali, že tetování není pravé, ale jen namalované... Uf. No a paralelní případ se pak na konci vyřeší sám jen tak mimochodem. Takže "Brokovnice" za mě byla fakt odfláknutá. Každopádně v celé knížce jsem si zase ze všeho nejvíc užívala rozhovory, ty jsou vážně brilantní.