Přemalovat pot přehled
Jan Sojka
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510452/bmid_premalovat-pot-unp-510452.jpeg
5
6
6
Přemalovat pot je básnickým ekvivalentem Hazkarat nešamot, je překotným lavinovitým Jizkorem, úsilím o vyrovnání se s prostou pravdou, že již nelze nic ve vzájemném vztahu se zemřelým otcem ovlivnit, že lze změnit jen sebe sama. V Sojkově básni, stejně jako v židovské vzpomínkové modlitbě za mrtvé, jde o meditaci nad sebou samotným, o rozhovor či přemítavý spor s tím, co nás přesahuje a co se se ztrátou blízkého vždy neodvolatelně připomíná: "vydat se neohraničenému prostoru / zneklidnit ho / nic neskrývat / už vůbec ne sebe."... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Přemalovat pot. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (3)
Ve srovnání s "Jana bude brzy sbírat lipový květ" u mne vítězí na plné čáře, o několik stupňů výše. Tohle čtěte!
Jsou sbírky, ve kterých stačí přečíst prvních pár veršů a víte, že se setkáváte se skutečnou poezií. Toto je ten případ. Pravdivé, osobní, silné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Přemalovat pot v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| v Doporučených | 2x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
| 2007 |  Rok bez února |
| 2020 | Rodina a jiné regály |
| 2006 |  Podzimní lidé |
| 2006 | Směr spánku |
| 2011 | V srpnové žízni |
Krásná a chytrá knížka. A to myslím grafickou úpravou a kompozicí, která se pohybuje na hraně mezi sbírkou básní a jednou dlouhou básní v segmentech.
Sojka šetří obraznými pojmenováními (ale když se objeví, jsou působivé), jazyk je většinou přímý, aniž banální.
Ze základní časové roviny se propadáme do vzpomínek, které se ale stávají přítomným časem. Autor vytěžuje maximum z možnosti intenzivního popisu situace teď a tedy a zároveň vědomí toho, co bude následovat.
Jedna báseň např. končí: "sbalil jsem otci / ručník, pastu a kartáček / víc prý nepotřebuje / zítra se vrátí", je nám jasné (z toho, že je o věci vůbec řeč, a z významotvorného umístění v závěru básně), že nevrátí - aniž by to muselo být řečeno. Kompozice je prostě působivá.
Autor má očividně rád pointy (hořké, ale skvělé) a paradoxy. Běžné situace nebo idiomy převrací na ruby, ale ne pro manýru, ale aby situaci ve zkratce vystihl a nasvítil z nečekaného úhlu (např.: a já bych měl znovu postavi svůj hrad / aby mě znovu chránil / před vlastními útoky zvenčí / před vlastními pokusy utéct; náhlý uáchvat vyrovnanosti; slunce se v úplňku rve; žárovka vystřelí / tma vybuchuje / její střepiny [...] / dopadají do všech osmi koutů).