Naše Tonička přehled

21.08.2022

Opäť jeden knižný poklad z knihoboxu. Táto kniha je autentickým svedectvom o životoch a problémoch prisťahovalcov v Nebraske. Aj keď väčšia časť knihy sleduje osudy českého dievčaťa Antónie, dozvieme sa mnoho aj o jej škandinávskych rovesníčkach, či o Rusoch i Američanoch, ktorí sa sem prisťahovali z iných končín. Autorka v tomto prostredí sama vyrastala a dokázala životy postáv dôveryhodne vykresliť - sú medzi nimi podnikavci, pracanti, dobrodruhovia i skrachovanci. Kniha je napísaná veľmi pútavo a dej príjemne plynie. Len je škoda, že autorka knihe nevymyslela lepší názov, "My Antonia" znie strašne banálne, a pritom je to taká skvelá kniha.

19.12.2021

Kniha mě upoutala dvěma motivy: pohledem Američanky (která si - dost překvapivě - zvolila vypravěčem kluka /mladého muže) na české přistěhovalce, kteří koncem 19. století přijížděli na americký Středozápad - jazykově a profesně naprosto nepřipravení, málo kurážní, málo adaptabilní, neschopní odstřihnout se od starých zvyků a hodnot, zato vždy připraveni píli a pracovitost nahrazovat "vyčůraností" a kulišáctvím. Dost málo lichotivý pohled.
Druhým - sice velice kratičkým, ale jak z jiné, šťastné planety převzatým - je motiv obdivu a lásky k divadlu a opeře - k uměleckým produkcím uváděným v prérijních městečkách jenom občas, výjimečně a pouze na ubohé, špatné úrovni, ale přesto zaníceně, oduševněle.
Když vypravěč příběhu popisuje svou fascinaci divadlem při návštěvě představení Dámy s kaméliemi se stárnoucí, opotřebovanou, kulhající herečkou v titulní roli divadelní inscenace prokládané úryvky opery Traviata, běžel mi mráz po zádech. Úplně živě jsem si dovedla představit, jak ohromujícím způsobem mohlo takové představení zapůsobit na diváka, který poprvé v životě - v té pustině, obklíčené jen vlnící se trávou prérie a kousky již obdělávané, osázené půdy - na vlastní (uplakané) oči zažil ten citový uragán dojemného příběhu.
Působivá, zajímavá kniha. Doporučuji.