Na každém kroku přehled

21.08.2018

Mírně melancholický svazek básní různých forem, úrovně a neotřelých námětů. Stěhování klavíru: „Stěhujeme klavír do nejvyššího patra, je to křídlo, na kterém improvizoval Čajkovský a dubnové přeháňky; proboha kolik ještě schodů, kolik obrátek, kde kloužou zablácené podešve, kolik ještě … Schodiště je úzké, kam to jen postavit na malou vteřinku, na vydechnutí – Nevidíme si do tváří, spojeni obrovskou tíží, záda však jsou výmluvnější než pohledy, pořád se díváme na něčí záda. Nevyznáme se zvlášť v hudbě a na koncertě jsme byli dvakrát třikrát z povinnosti, ale víme, že tenhle klavír musíme bez řečí nést, tu vlastní slavnou zpívající rakev.“ Nejsilněji působí Báseň nejvšednější, ve které se také objevuje motiv zad „záda rozvzlykaná“. Pěknou pointu má Hospoda: „Šenkýřko, nevíš, jakou já mám žízeň, nalej mi lásku, nalej sladkou trýzeň, ať moje hrdlo stáhne hebká smyčka, jako když nízko krouží vlaštovička. Rozbita sklenka na tisíce střípků. Šenkýřko, slyšíš, už nic nemáš v sklípku? Hrobníkův rýč, je ještě od hlíny, sázela jsem s ním včera jiřiny.“