Konyvran 1: Čarodejníkov zlodej přehled

25.02.2023

Bomba. Snažím se své děti (dva skoro šestileté a jednou 7) podprahově směřovat k fantasy (no, možná to není podprahově, spíš je nad ten práh strkám násadou od koštěte), takže už jsme vyzkoušeli ledacos. Někdy to bylo fajné, někdy nic moc, někdy jsem se nudila (oni třeba ne), ale tohle? Ohohoho! Je to tak akorát. Psáno příjemným jazykem, ne moc složitě, ale přitom sem tam vyskočí nějaké slovíčko, které je obohatí. Ten sedmiletý už to pobírá naprosto skvěle, malí litují, že je málo akčních scén. Ale to může být plus, aby z nich nebyli konzumenti, kteří krom té akce vlastně nic dalšího nechtějí.
Líbí se mi hrdina, že není klasické zákonné dobro, jak to knihy pro děti rády dělají. Uvažuje racionálně a občas z něho padá fakt moudro ("nelíbilo se jim co slyšeli, ale kdybych jim lhal, nelíbilo by se jim to mnohem víc". Napíšu to svým svišťům na zeď pokojíčku jako motto života). Je to osvěžující. Nevadí mi pozvolné příběhy, takže jsem napjatá jak guma od trenek. Možná víc jak děcka. Velmi čtivé. Fakt se musím ovládat, abych to si nepřečetla ještě před nima, protože městská fantasy se zlodějíčky jsou mé nej. Velmi realistické. To já ráda, když to dává smysl, a pointa není "desetiletý hrdina usoudil, že to zvládne sám, a vrhl se do nebezpečí, na které očividně neměl, aby ho pak museli všichni zachraňovat, což jim nebránilo chválit jeho odvahu". (Ano Harry, tak trochu mluvím o tobě, ale neboj, tvá pozice je hned po Hobitovi v naší dětské knihovničce neotřesitelná).
Příběh, ruku na srdce, nepřináší nic nového, vlastně bych z fleku vyjmenovala pět knih, které v něm vidím, i když možná náhodou. ALE - je to pro děcka, no ne? Ti budou třeba jednou říkat, že v těch mých knihách vidí Konyvrana. Bonusovou pátou hvězdičku dávám za super setting ala 18. století.