Kavárna na hlavní třídě přehled

Kavárna na hlavní třídě https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368455/mid_kavarna-na-hlavni-tride-qI1-368455.png 3 23 23

Románová kronika několika popřevratových zimních měsíců života číšnických učňů v jedné z pražských velkokaváren. Dějovou osou je příběh 17letého pikola, typický pro osud všech těchto pracovníků v letech předmnichovské republiky: po 17 hodin denně nucen vykonávat nejhrubší a pro nedospělého chlapce do krajnosti vyčerpávající práce, neustále zápasit s únavou, nevyspáním a podvýživou, bez odvolání proti zaměstnavatelovým hrubostem a tělesným trestům (pravá tvář nár.-soc. žluté organisace číšníků Otakar), a po vyučení, s podlomeným zdravím, propuštěn. V románu, zahrnujícím množství dokumentárního materiálu, jsou zachyceny ostré třídní rozpory v popřevratové velkoměstské společnosti, za kterých hostinští pracovníci byli soustavně ubíjeni v otrocké sběrače almužen bez dělnického a proletářského uvědomění. Autor však zachytil také nesmírně těžkou, ale úspěšnou agitační práci, kterou mezi číšnickým dorostem vykonávali komunisté, aby jejich třídní uvědomění probudili.... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kavárna na hlavní třídě. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (7)

BabaJaga11
25.12.2023 4 z 5

Na Gézu Včeličku si velmi matně vzpomínám z hodin literatury na gymnáziu. Asi jeden z mnoha autorů meziválečného období... A musím říct, že mě dost mrzí, že si nepamatuju nic konkrétního. Poměry v kavárně Piccadilly totiž popsal do takových detailů, že mi připadalo, jako by tam jedním ze zaměstnanců na nejnižší pozici byl v mládí i on sám.

Moje vydání knihy z roku 1982 bohužel neobsahuje žádný vysvětlující doslov a informace o autorovi zde na DK jsou také velmi kusé. Vždyť kdo by se zajímal o autora, který píše o proletariátu a demonstraci pracujících v čele s komunisty, ne? Že to všechno možná mělo dobrý důvod, že lidem zkrátka už nic jiného nezbývalo, když si mnohahodinovou prací nevydělali ani na základní životní potřeby – a to ještě mohli mluvit o štěstí, že nějakou práci mají – to dnes většinu lidí nezajímá. A mělo by. Ano, doba je někde jinde a nedostatek jídla a s tím spojené těžké nemoci snad dnes nikomu nehrozí. Spíše nám hrozí jiné těžké nemoci, které mají původ v nadbytku jídla a nedostatku pohybu. Nezákonné praktiky se ale i dnes dějí v mnoha firmách i státních institucích. Interní předpisy se zpracují tak, aby odpovídaly zákonu. Tedy např. přesčasy jsou oficiálně výjimečné, firma je nepodporuje a pokud přece jen je někdo nucen pracovat přesčas, dostane jej proplacený, případně si vybere náhradní volno. Krása! Tedy byla by to krása, kdyby to tak skutečně fungovalo. Ve skutečnosti může být úkolů tolik, že je během pracovní doby jednoduše zvládnout nelze. Ale to je čistě jen váš problém. A tak pracujete o víkendu, svátcích i v době své řádné dovolené. Na všechno je termín, který musíte splnit, jinak jdete. Stěžujte si a v lepším případě budete pro smích, v horším půjdete...

Ne, nechci tvrdit, že je to jako v románové kavárně Piccadilly – není. O učně je postaráno dobře. Ale v mnoha firmách panují poměry, které oficiálně neexistují, protože se dávno ví, že nekonečné přesčasy a nedostatek odpočinku jsou zdraví škodlivé. A navíc přesčasy, které oficiálně neexistují, nemohou být ani proplaceny...

Drtivá většina lidí je ráda, když si svoji mzdu může zasloužit, i když v každé době se najde nějaký lempl. Být nezaměstnaným je pro mnohé cejch, zvlášť když na ně okolí hledí skrz prsty.

Doporučuji všem tuto knihu číst a přemýšlet o ní. Mimo jiné se z ní dozvíte, proč komunisté měli v minulosti tak velkou podporu, že mohli pár let po 2. světové válce vyhrát a usídlit se ve vedení země na dlouhých 40 let. Nic se neděje bez příčiny a žádný čin nezůstane bez následku.... Těm klukům z kavárny rozhodně nezávidím. Myslím, že dnešní mladíci by takový zápřeh nepřežili ani 2 dny.

maryzka
08.02.2023 5 z 5

Popisovaný život za první republiky, který bychom ani třeba nechtěli zažít. ( platí pro ty kdo by se neměli dobře a museli by dřít).


ludek.n
05.02.2021 3 z 5

Pražská Piccadilly - kavárna na hlavní třídě - to je zrcadlo, v němž se odráží lesk buržoazního života a bída pracujícího proletariátu. Alespoň takto to vidí svým jednostranně zabarveným pohledem Géza Včelička. Žádná názorová konfrontace nebo polemika se nekoná, protože spasit krutý a nemilosrdný svět kapitalismu může pouze rudá naděje, přicházející ze Sovětského svazu. Co se ukrývá za nablýskaným pozlátkem? Odstraníme-li z románu ideologii, ze samotného příběhu mnoho nezůstane, snad jen panoptikum postav, které reprezentují dobu mezi válkami. Na jedné straně zpupnost a pánovitost velkokavárníka Josefa Stýbla, vlezdoprdelkovství hlavního vrchního Jaromíra Soukupa, na straně druhé bojovné horování kávonoše Josefa Kučery nebo bolestínství číšnického učně Svatopluka Klimeše. Avatarem této bizardní přehlídky je pak Antonín Novák, který tři dlouhé roky v Piccadilly dřel, ohýbal hřbet a otročil, aby byl ve chvíli triumfu odsouzen k ještě větší bídě a strádání. Charakteristiky jednotlivých hrdinů jsou zpracovány nápaditě, odhalování zákulisí pohostinského domu má své horší a lepší chvilky, příběh jako takový nicméně skomírá na úbytě.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (0)

Zatím zde není žádný citát z knihy.


Kniha Kavárna na hlavní třídě v seznamech

v Přečtených34x
ve Čtenářské výzvě4x
v Doporučených1x
v Knihotéce44x
v Chystám se číst7x
v Chci si koupit1x
v dalších seznamech1x