Koupit Koupit eknihu Antikvariát

Kniha přináší podrobný životopis první africké světice, jejíž život byl poznamenán zkušeností otrokyně. V Ježíši Kristu nakonec našla svého jediného Pána. Svojí laskavostí, přes počáteční nedůvěru kvůli barvě její kůže, si získala srdce mnohých. Byla přezdívána Africký květ nebo Šťastná sestra. Přestože byla několikrát prodána krutým otrokářům a zakoušela nelidské zacházení, dostala se nakonec k vlídnému italskému konzulovi, který ji koupil. Spolu s ním zakotvila v Itálii. Zde se setkala s Bohem lásky, svým jediným Pánem, přijala křest a odpověděla na Kristovo pozvání, aby mu zasvětila svůj život v kongregaci sester kanosiánek. V tomto období trvajícím déle než půl století se učila kráčet malou cestičkou, tolik podobnou sv. Terezii z Lisieux, s jedinou touhou: aby všichni poznali dobrého Boha. Autor knihy nahlíží Bakhitin život v jeho celistvosti a každé etapě věnuje zvláštní pozornost. Čtenáře rovněž uvádí do širších souvislostí, když představuje samotný Súdán s jeho přírodními krásami, působením misionářů, křesťanskými kořeny i neklidnou současností.... celý text

Literatura světová Náboženství Biografie a memoáry

Vydáno: 2018 , Paulínky
Originální název: Joséphine Bakhita - L ́esclave devenue sainte, 2015
více info...

08.11.2025

Jana512

Bakhita pocházela ze Sudánu, islamské země. Jednou rodiče odešli na pole a ji a sestru unesli zloději do otroctví. Pokoušela se utéct, avšak chytili ji a mučili. Čtyřikrát byla prodána jako otrokyně. A čtvrtí majitelé se k ní zachovali pěkně. Žili v Itálii. Dali jí na starost malou holčičku a když dorostla do školního věku, dali ji i s chůvou do vzdělávacího institutu k řeholním sestrám. Odtud už se Bakhyta nechtěla vrátit. Byla pokřtěná, dostala jméno Josefína a žila vzorným životem vděčná za milosti, kterých se dostalo jako řeholní sestra.

Jednou se jí jedna sestra zeptala: "Nemáte něco proti těm, kteří vám způsobili tolik utrpení?" S úsměvem odpověděla: "Velmi se za ně modlím, aby Pán, který byl ke mně tak dobrý a velkorysý, byl stejně dobrý i k nim, a to do té míry, že by je obrátil a všechny spasil"
Ale ti otrokáři byli velmi zlí,'" namítla druhá sestra
Josefína jen pokládá prst na rty a šeptá: "Pst! Ti ubožáci nebyli zlí, jen neznali dobrého Boha, anebo nevěděli, že mi působí tolik zlého. Oni byli páni, já byla jejich otrokyně. Stejně jak my jsme zvyklé dělat dobro, i otrokáři konali zlo ve zvyku, ne proto, že byli zlí."