Inkarceron přehled

01.03.2024

Kniha se četla poměrně dobře a rychle. Místy je trochu předvídatelná, ale já jsem raději nepředbíhala. Postavy jsou sympatické i protivné, zákeřné, ale i oddané. Příběh je zpracovaný pěkně, jen si myslím, že je tam poměrně dost politiky, vzhledem k tomu, že je kniha určena pro děti a mládež. Dle mého je cílová skupina 16+. Docela dlouho mi trvalo uvědomit si co přesně představuje Inkarceron a co Říše, naštěstí mě to ale neodradilo od čtení. Děj je nabitý akcemi a pořád se tam něco odehrává. Někdy jsem se trochu ztrácela a musela se vrátit o pár stránek zpět, ale i tak to hodnotím jako kvalitní čtení, které neurazí, ale ani příliš nenadchne.

30.12.2023

(SPOILER) Hodnocení 3,5/5
Nevím, proč je kniha řazena ve fantasy, thrilleru. Za mne je to čistě sci-fi.

Takové vězení jako je Inkarceron si snad ani nedokážu představit. Nejen, že se nejedná o místnost, místnosti nebo město. Inkarceron je tak velký, že obsahuje lesy, pouště, savany, města i jezera. Jedná se vlastně o celý svět. A v tomto světě vládne Inkarceron. Systém, který vytvořili Moudří. Jednalo se vlastně o experiment, Moudří chtěli ze spodiny lidstva (vrahů, zlodějů, násilníků) vytvořit dokonalou společnost. Ráj na Zemi. Jenže tento experiment se zrtnul. Inkarceron rozhodně není rájem na Zemi. Není dokonce ani místem, kde by jste se chtěli ocitnout. A aby toho nebylo málo, všude kam se podíváte, vás Inkarceron zkrze kamery pozoruje. A v tomto světě se narodil náš hrdina Finn. Nebo se zde snad nenarodil? Nic si totiž nepamatuje, na ruce má vytetovaného orla s roztaženými křídly a občas má vidiny, které pocházejí z venkovního světa.
Naproti tomu Klaudie žije ve venkovním světě. Kde se čas zastavil v 17.stoleti. Je dcera Strážce Inkarceronu a má si brát budoucího krále, kterého ale nemiluje.
Jaké tajemství objeví? Najde Finn nakonec cestu z vězení ven? A jakou roli v tom všem sehraje vytetovaný orel?

Za mne velice zajímavé sci-fi. Některé věci jsem prokoukla bohužel už na začátku knihy. A celkem mne to mrzelo. No ale nakonec tam tech wow momentu bylo i tak dost
Musím říct, že několik věcí nemělo úplně logiku a měla jsou pocit, že autorka si je vymyslela jen proto, aby ten příběh nějak zdárně dotáhla do konce.
Moc se mi líbila představa, že si Inkarceron žije svým vlastním životem. Jako autonomní organismus. Využívá veškerou organickou hmotu, která zemře k výrobě nových vězňů a pokud nemá organické tkáně dost nahradí ji kovy, dráty a úlomky. Tak vznikají polo - lidé.
Inkarceron je vlastně takový velký bratr, který vše vidí.
Nápad skvělý ale zpracování bohužel pokulhává, ani postavy nejsou, tak zajímavé, abych si vyloženě nějakou z nich oblíbila.
Jsem zvědavá na další díl. Snad nám tam autorka objasní některé věci z prvního dílu.