Cizincem v Olondrii přehled

18.10.2023

Když mladší syn přebírá rodinné řemeslo po svém otci a vyráží do světa jako obchodník s pepřem, čekají ho doposud nepoznané krajiny. Připravte se na poetické vyprávění plné popisů a vykreslování nádherných scén, vůní, pachů, zvuků, které vás ponoří do tohoto úžasného světa.

Není to žádné dobrodružství s mečem v ruce, jen takové pustování s mysteriózní zápletkou a náboženským nedorozuměním - což se může lehce stát, když jste v zemi s jinými zvyklostmi a pravidly.

Rozhodně je to pomalá kniha, na kterou si musíte udělat čas a ponořit se do toho vykreslování prostředí. Pokud jí dáte prostor, odmění vás bohatým jazykem a nádhernými představami, ve kterých se můžete utápět.

17.10.2023

Když na mě prvně tahle kniha vyskočila na facebookových stránkách nakladatelství Gnóm, radovala jsem se. Moje radost ale poněkud pohasla, když jsem zjistila, že se jedná o "pouhý" překlad pana Němečka. Jenže co si budeme, úsudku pana Německa věřím, tak jsem neváhala a na Světě knihy v Praze jsem si Cizince koupila.

Nemůžu říct, že by ta kniha byla špatná, ale zároveň z ní ani nejsem kdovíjak unešená. Ke čtení jsem přistupovala s tím, že se jedná o něco unikátního, co se ke mě jen tak nedostane a ze začátku mi to tak i přišlo. Autorka Dževikovu rodnou zemi popisovala tak poeticky a poutavě, až jsem měla chuť se sbalit a jet tuhle exotickou krajinu hledat. Jenže pak se Dževik vydal do Olondrie a kouzlo vyprchalo.

Z toho jak knihu představil pan Němeček jsem nečekala žádnou super akční fantasy, ale ani to, co jsem od ní dostala. Ano, kniha je velmi introvertní vyprávění mladého muže, který začně poměrně nedobrovolně komunikovat s duchem mrtvé dívky, to sedí. Jenže zároveň s tím je to vyprávění velmi nespolehlivé, nebo aspoň pro mě. Až příliš často jsem se v knize vracela, protože jsem Dževikovo pochodům zbla nerozuměla a myslela jsem, že jsem jen něco přehlédla. Nepřehlédla.

Příběh obsahuje určité odbočky, které sice ve finále dávají určitý smysl, jako čtenáře mě ovšem dvakrát nepotěšily. Působily na mě vlastně stejně jako jazyk knihy, roztěkaně a nerozhodně, jako by si sama autorka nebyla úplně jistá, jak knihu chce koncipovat. Jasně, nedělám si iluze, že je to hlavně mé minutí se s knihou.

Zůstává mi tak ze čtení spíše pachuť nenaplněných očekávání. Srovnání s LeGuinnovou mi přijde ve finále spíše na škodu, ačkoliv aspoň na začátku knihy vidím proč bylo použité. Možná jsme se s Cizincem minuli časem a možná ani ten by výrazně nepomohl. A tak zůstávám jen rozpačitá, protože několik měsíců po dočtení nedokážu jednoznačně říct, zda se mi ta kniha líbila nebo ne.