yard přečtené 1

Nevyzpytatelné jsou cesty osudu 2020, Theodora Stonewall

Hned jak jsem vzal knihu do ruky, jsem tušil, že to bude pro mne velký oříšek. Což se potvrdilo na první stránce.Pomalu se rozjíždějící příběh o malém Pipinovi a hned pecka, pochází z městečka Lexuarrin. Prakticky stejné jméno jako pro lék proti úzkosti. A už mi bylo jasné, že mě celou knihou budou doprovázet samé jinotaje a skryté smysly. Každou stránkou mi vyskakovali nové a nové otazníky, Zpočátku jsem si to psal, pak na to rezignoval. Kniha podle mne není vůbec laciným příběhem třech postaviček, z nich každá je prolezlá špatností a sobectvím. Snad na pár chvilek kdy Eiri zachraňovala Pipina. Jinak je celý příběh provázen temnotou a špatností, která má "snad" nastavit společenské zrcadlo ve kterém se můžeme vidět. Už jen mnohonásobné oslovení hrdinů Pipin, kouzelník, trpaslík, elf, podivín z Lexaurinu atd.. mě nutila k přemýšlení co tím autoři chtěli říct a že jistě chtěli..Přesto celá kniha ve mně vyvolala zmatek a spoustu nezodpovězených otázek.. znamená to, že jsme je úplnými loutkami v knize osudu??? Je snad příběh postaviček hrou vyšších mocností?? V knize jsem na to nenalezl odpověď.. i to může být cílem autorů... Jen doufám, že ve druhém díle budu nacházet víc odpovědi než otazníků. Přesto se mi kniha četla velmi dobře, jen ty občasné vulgarismy mi vadily, v příběhu je sám nepovažuji za vhodné...ale i to k sakru může být úmyslem autorů!!!!... celý text