vklimt přečtené 4

Kundera: Český život a doba 2020, Jan Novák

Domnívám se, že to přehnané babrání v Kunderově sexualitě a osobním životě si mohl pan Novák odpustit. Je to o to paradoxnější , že jako protipól v knize postavil jakéhosi téměř dokonalého Václava Havla, který právě v tomto ohledu nebyl lepší případ, pro pana Nováka ale existují jen osobní poklesky Milana Kundery. Některé subjektivní úvahy o Kunderových motivech bych také oželel, místy byly přehnané. Více bych ocenil rozkrytí Kunderovy role v čistkách na univerzitě na začátku padesátých let. Po přečtení mám z knihy i Kundery pocit poněkud zvracivý, jak pravil jeden klasik. Dávám své hodnocení za snahu a nerad.... celý text

Muž, který stál v cestě 2018, Ivan Fíla

Na můj vkus umožňuje forma beletrie příliš mnoho fabulace, aby to bylo možné stavět na roveň literatury faktu. Kniha sestává především z fiktivních dialogů mezi aktéry, které se tak mohly odehrát, ale také nemusely. Zvláště je sporný ztvárněný odpor Alexandra Dubčeka v Moskvě v srpnu 1968. Je třeba knihu do značné míry chápat jako literární fikci. Autor se snažil vcítit do psychiky jednotlivých aktérů, což lze jen do určité, omezené míry. Autor se zaměřil jen na poslední úsek života Františka Kriegela, vše před rokem 1968 je jen v náznacích, což považuji za největší slabinu knihy. Na komplexní a serióznější životopis Františka Kriegela si budeme muset ještě počkat.... celý text

Voda, která hoří 2018, Jitka Vodňanská

Kniha není určena pro milovníky kultů a dokonalých individuí. Paní Vodňanská patřila po významnou dobu k nejbližším Václava Havla, kniha tuto známou skutečnost potvrzuje. Pokud chcete nahlédnout skutečné Havlovy vlastnosti, naleznete je v této knize. A zjistíte, že jeho další působení byl zcela logický vývoj. Paní Vodňanská odvedla pro českou historii nesmírně cennou práci, oslavných a dehonestačních textů je totiž až nezdravě mnoho.... celý text

Tajemství Karla Kryla 2017, Dagmar Světlovská
odpad!

1) Pisatelka opakovaně uvádí, že Karel nazýval Boha Velkým šéfem. Nuže, pravda je to z poloviny, Karel Boha nazýval pouze Šéfem, pisatelka má zřejmě ráda filmy nebo jí Karlovo označení Boha nepřipadá dost velkolepé, ale důvody jsou vedlejší. Kdo si chce ověřit, doporučuji knihy Půlkacíř a Rozhovory. 2) Pisatelka tvrdí, že se Karel v zákulisí koncertů pohyboval v obklopení jakýchsi „goril“, které k němu nikoho nepouštěly. Opak je pravdou, Karel se snažil lidem nevzdalovat, jediný, kdo od něj někoho „odháněly“, byly jeho dvě tehdejší manažerky. Jednu z nich pisatelka stihla dost nevybíravě popsat. Karel ale své publikum miloval, takže jen tak někoho odehnat nenechal. Dostat se k němu nebylo zdaleka tak těžké, jak pisatelka popisuje. Hodně lidí toho zneužilo, ale to dál nebudu rozvádět. Pisatelce se zřejmě skutečnost nezdála dost dobrodružná a dost hvězdná. 3) Dozvídáme se, že v jedné restauraci se ke Karlovi hlásila jeho dávná spolužačka, kterou Karel údajně pozval ke stolu, aby ji pak přehlížel a dal jí najevo, že není vítána. Nuže, Karel byl nejen k ženám galantní (to se projevovalo i tím, že mnohé nebyl schopen poslat do patřičných mezí), ale na své dávné známé a přátele naopak reagoval nebývale vstřícně a obvykle to končilo tak, že s nimi dlouhé hodiny rozprávěl, takže jeho doprovod se brzy začal nudit. Podobnou historku, pro změnu o nějakém dávném známém, uvádí pisatelka o pár stran dále. Obávám se, že v těchto případech šlo spíše o toužebné přání, jak by to vypadat mělo a ne jak to ve skutečnosti vypadalo. Karel byl v tomhle úplně jinej. 4) Pisatelka uvádí, že jejich první setkání proběhlo v lednu 1990 a že o jejich první noci psal Blesk. Nuže, Blesk vznikl až v dubnu 1992 a nic takového se tam nikdy nepsalo. Všechny zmínky o Karlovi v Blesku a většině dalších tehdejších časopisů a novin znám dobře. Existovala a dosud existuje takzvaná výstřižková služba. 5) Pisatelka tvrdí, že Karel tvořil lehce. Opak je pravdou, Karel se s většinou textů a zejména ke konci života velmi nadřel, dokud nebyl spokojen. Nepsalo mu to, poezie se mu vytrácela, byl z toho špatný, zároveň ale psal velmi dobré a výstižné nerýmované politické komentáře. není tedy pravda ani tvrzení pisatelky, že existovala jakási tajemná truhlice s množstvím Karlových nových textů. Ve skutečnosti jich po roce 89 zase tolik nenapsal a většina vyšla ještě za jeho života, ostatní pak po jeho smrti. Nikam se neztratily, vše, včetně jeho posledních poznámek z psacího stolu bylo zachováno. V truhlici texty Karel neměl, ale v přepravkách, říkal jim bedny, (často se stěhoval, což by s jednou stokilovou truhlicí šlo velmi těžko). „Mám to v bednách, až se dostanu ke krámování, něco pošlu.“ Ty přepravky jsem pak po jeho smrti v bytě v Pasově viděl, možná už připravené na další stěhování. 6) Pisatelka tvrdí, jaké měl mindráky ze své výšky. Byl jsem Karlovi poměrně dost blízko a žádného takového mindráku jsem si nevšiml, Karel to řešil míň, než se tvrdí, i když mu to samozřejmě jedno nebylo. Ale viděl, co dokázal i přes svou výšku a to ho s tím smiřovalo. Přidávat další tvrzení o jeho mindráku, který mu často předhazují jeho odpůrci mi od pisatelky nepřijde vůči Karlovi fér. Až mě přejde znechucení, budu pokračovat. 7) Toto je skutečně specielní bod. Karel pisatelce údajně tvrdil, že pochází ze šlechtického rodu Žerotínů, což údajně tajil. Pisatelka zřejmě holduje literatuře typu Šifra mistra Leonarda. Nuže, Karel měl moravské, německé a polské předky. Z hlavní větvě pocházel z moravsko-německého rodu Krill a jeden z jeho nejstarších předků byl nádeník v Litovli. Pisatelce zřejmě Karlův skutečný původ nepřipadá dost zajímavý, což je smutné. 8) Pisatelka tvrdí, že se Karel neustále obával, že zemře před padesátkou. Úplná hromádka neštěstí a velký osudový příběh je na světě. Nuže, jediného, čeho se Karel v souvislosti s padesátkou obával, že je to určitý předěl v životě a že už vlastně bude starej. To je vše. 9) Pisatelka uvádí, že se jí teprve krátce před smrtí Karel svěřil s problémy se slinivkou. Nuže, ty měl už od října 1992 a mluvil o tom pak asi rok, protože se na jednu stranu huntoval, ale taky o sebe zároveň dosti pečoval. 10) Popisována je historka o Karlově první ženě Evě, jak za ním přijela na koncert a Karel ji hrdě s pisatelkou Tajemství přehlížel. Nuže, považuji se nejen za kamaráda Karlova, ale i Evy, takže se musím ohradit dvojnásob. Karel se s krachem jejich manželství nevyrovnal úplně nikdy, když ji potkal krátce před smrtí, byl z toho dost rozhozený. Nebylo to zdaleka jejich poslední setkání, do kterých nikomu nic není. 11) To, co pisatelka uvádí o druhé Karlově ženě Marlene, je, myslím žalovatelné. 12) Markéta Karla stíhala, ale že by ji Karel vyhodil, je lež. Karel to nedokázal, byl úplně jiný, než si pisatelka myslí. To, že lidi nedokázal odkázat do patřičných mezí, bylo jedním z jeho neštěstí. 13) Dále pisatelka (bohužel) tvrdí, že se Karel mstil své první ženě za nevěru údajně tím, že měl spousty jiných žen. Nuže, Karel to rozhodně nebral jako mstu, ale jako radost, kterou by mu zřejmě většina mužů záviděla. Řada žen má, myslím zážitek na celý život a nepotřebují to popisovat ostatním, tím méně knižně. Pisatelka se zřejmě nesmířila s tím, že Karel se nemstí, ale že se mu prostě ženy velmi líbí. A on jim, teda, hlavně jeho sláva, že. 14) Pisatelka tvrdí, že se Karla někdo pokusil zabít a přeřízl brzdové hadičky v jeho autě. Nuže, Karel byl obyvatel vyspělého Západu a podobné hrozby nepodceňoval. Že by s tím tehdy nešel na policii, je v jeho případě absurdní. A že by se tím všude nechlubil také. Pisatelka zřejmě chtěla posílit konspirace, že byl Karel zavražděn. Ve skutečnosti ho zabilo nejen špatné zdraví, ale i nezdravý způsob života a další stresy, některé mu přinášeli lidé kolem něj.... celý text