veronika4407
přečtené 1
Začínám s nostalgickým úsměvem, směju se a pak krapet zhořknu. Přesně tak, jak to bylo. Trochu jako vlastní deník, jen nejsem chlap. Nejdřív jsem knihu i párkrát odložila, že mi neuteče, ale od poloviny jsem jí už nepustila. A básník se v autorovi nezapře, až mi bylo někdy líto poetického zahuštění, které by se dalo rozpouštět a rozpouštět... Rozhodně doporučuju, zejména mladším ročníkům, aby věděly.... celý text