veliz
přečtené 225
Vrstvami
2014,
Staša Fleischmannová
Vrstvami je především publikace fotografická a jako taková působí primárně svou vizuální stránkou. I kdyby v ní čtenář nenašel nic jiného než autorčiny koláže a fotografie s popiskami, byla by to kniha zábavná a krásná. Hlavní slovo tu mají většinou rodinné a dosud nepublikované fotografie. Doprovodný text členěný do spíš kratších kapitolek působí nenuceně jako ústní vyprávění. Přestože, jak vyplývá z ediční poznámky, byl jeho prapůvodním jádrem čtverečkovaný sešit formátu A4, kam si S.F. své vzpomínky zapisovala a postupně doplňovala dalšími a dalšími dodatky. Vznikla tak pestrá mozaika zážitků, postřehů a informací sahající do doby ještě před jejím narozením a mapující téměř celé jedno století. Matkou S.F. byla mimochodem Staša Jílovská, fascinující žena a překladatelka, která k nám uvedla řadu kontroverzních titulů. A mezi její přátele patřila celá plejáda osobností tehdejší kulturní scény, jejichž biografie jsou tu obohaceny o další dosud neznámé podrobnosti. Staša Fleischmannová měla ze dvou vztahů tři krásné a talentované syny. Ten nejstarší vynikal neobvyklou vnímavostí a vyjadřovací schopností. Autorka si naštěstí jeho neodolatelné výroky zapisovala. Coby matku, která byla líná si podobné perličky zaznamenat, mě tato kapitolka docela pobavila. Dvouletý: Staša: „Půjdeme k panu doktorovi.“ Janek: „A co mě bolí?“ „Evinko, jak ses vyspala? Dobře. No tak sláva.“ V roce 1944 v přeplněné tramvaji: „Haló, haló! Volá Londýn“ Tříletý: Potká v parku tři známé: „Lituju, že nemám tři ruce, abych vám podal každému jednu.“ U krejčího: „Bábo, proč tu jsou tři krejčí? A jo, já už vím. Ty dva jsou rezervní, kdyby ten jeden umřel.“ „Napřed tu nebylo nic. A potom prásk a my jsme se narodili.“ Čtyřletý: Staša vysvětluje Jankovi, že se bude vdávat. Janek: „A není Ivo moc mladý?“ Staša: „Je, ale to nevadí.“ Janek: „Aspoň nám déle vydrží, viď?“ „Dormir je spát a mír je, když už není válka.“... celý text
