vddPavel přečtené 1

Legenda o Dagad Trikonu 2011, Gregoire de Kalbermatten

Prvni cteni na preskacku mam za sebou, ted jeste poporade, at si lip poskladam dej. Pokusim se nejdriv nejak nastinit co je to vlastne za dilo: Zanrove ne snadno zaraditelne. Pojeti knihy mi pripomina kdysi prevratna Celestynska proroctvi (James Redfield, pokud se pamatuju spravne), melo to pak i pokracovani Desate proroctvi. To pojeti je vylozit duchovne-filozoficko-psychologicke koncepty formou pribehu, kde hlavni hrdinove v podstate slouzi jako zive modely pro nazorne ukazky techto konceptu. Pro oboje (legendu i proroctvi) bych vytvoril specialni zanr "duchovni road-movie" (no hlavne ne new-age, ale chapu ze kategorie jsou proste kategorie). Duchovni cesta, jako cesta zmeny, tedy do knihy prinasi jednak hodne skutecneho cestovani (Amerika, Indie, Francie, Island, Recko, Egypt, Sahara a nevim co jeste), ale hlavne se vyvijeji zivotni pribehy protagonistu - postupne ziskavaji vhled do sve vlastni osobni minulosti (hm, ale asi tezko najit soudobou knihu s dejem ktera by se bez tohoto prvku obesla, cili kde by hrdinove neprosli nejakou promenou, obrodou, o cem by to pak bylo...). To ze pribeh je podrizen tlumoceni vyssiho obsahu ovsem neubira na jeho stylu a spadu. V dusledku "road-movitosti" formy se objevuji i emotivni cestopisecka liceni scenerii. Koncepty predkladane v Celestynskych proroctvich dnes uz asi vetsine duchovne zamerenych lidi prijdou jako materska skolka, Legenda ma sirsi zaber, rekl bych zaber na cely "plan" historie, a to jak v detailech (propojuje napr. pribeh o padu Kamelotu s moralkou v dnesni vladnouci vrstve) tak i ve fundamentech (boj sil zla a dobra v obrovskem cyklu ctyr veku dle hinduistickeho chapani -tzv. jugy-, pricemz ted se nachazime na zacatku noveho cyklu, kdy lidske bytosti procitaji do vyssiho vedomi a sily Zla nad nimi ztraceji moc). Ac autor pochazi z krestanske euroamericke civilizace, neni kniha "zastropena" krestanskym svetonazorem. Naopak, hned v prvnich kapitolach se hrdina (ktereho bychom mohli oznacit za hlavniho) rozejde se svoji rodinou, ci spise je vykopnut jako heretik. Podezrivam autora, ze v tehle pasazi byl castecne autobiograficky. Ac z krestanske civilizace, pro pokryteckost a soucasne bezradnost soudobeho out-of-fuel "krestanstvi" dosel jako clovek hledajici Pravdu k vychodnimu uceni - k joze. Dialogy mezi nim a rodinou, argumentace pomoci krestansko-spolecenskych dogmat (ve stylu Takhle je to spravne protoze takhle to delame vzdycky) versus touha po ryzim poznani a nadseni z perspektiv duchovniho vyvoje, jsou velmi velmi uveritelne - a poucne, protoze verim ze kazdy clovek, jakkoliv verici nebo neverici, nekdy v duchu vede takovy dialog s vlastnimi pochybnostmi aby si ujasnil jestli to oficialni nabozenstvi je teda spis dobre nebo spis spatne. Nejde tady ale o to jednobarevne zkritizovat krestanstvi. Jde o to ze kazde nabozenstvi bylo vzdy lakavym povozem pro dosazeni jinych cilu. Podobne to v knize schytava treba i kasta hinduistickych knezi. V knize jsou vubec cetne odkazy do islamu, hinduismnu, aztecke kultury a samozrejme pro evropu "defaultni" recke rimske a egyptske mytologie. A vse je integrovano na homogennim duchovnim pozadi. Trochu mi tohle sjednocovani nabozenstvi pripomina vetu co si pamatuju z Lemovy Kyberiady - tak jako ruka kdyz se vynoruje z vody: nejdriv vidis jednotlive prsty a nechapes ze patri stejne ruce. Hlava to ma snadne ale srdci jsou slova cizi takze je obtizne popsat to konejsive rezonovani vyrcenych pravd s Pravdou, to vzruseni z pochopeni pri cetbe kdy jedno "Ahaaaa" stiha druhe "Ahaaaa". Nedokazu odprisahnout co z toho pribehu bylo vymyslene. Pribeh sam samozrejme ano, pozadi na kterem stoji ale klidne muze byt pravdive beze zbytku. Snad akorat ze Avastove nemeli pevnost na Sahare. No anebo ji mozna meli zrovna tam, co ja vim :)... celý text