mirekvostry
přečtené 26
V náručí
2023,
Radek Vohlídka
Na poezii jsem natvrdlý, nic moc mi neříká - tedy až na výjimky. Snad jen Robert Křesťan a Jiří Suchý ke mně dokázali svými verši promluvit. Dávat mi básně, to je jako házet perly sviním, tak to prosím nedělejte, je to škoda, ta poezie si to nezaslouží. A přesto tento zločin nedávno jeden básník spáchal. Radek Vohlídka mi dal svoji útlou knížečku. A napsal (mým perem) věnování. Tak to už se z toho nevyvlíknu, takovému dárku se budu muset poctivě pověnovat. I když je otázka, s jakým výsledkem. Bude to zas jeden z nemnohých marných pokusů zdolat trnitou a skalnatou horu jménem Poezie? Aspoň, že ta knížka je opravdu krásná, zvenčí i zevnitř. Podíval jsem se na pár stránek a ulevilo se mi: když nic jiného, nebudu se trápit dlouho, básně jsou vzdušné, každá má jen pár slov. Tak jsem si knížku vezl z Havlbrodu domů a vlastně se na ni začínal těšit, co když se zrovna tomuhle milému poetovi podaří aspoň trošku nalomit moji natvrdlost? Žena mi knížku hned vzala a přivoněla si. Začetla se. To je krásný! I já jsem si dvě tři básničky přečetl. Jo, je to krásný. Četl bych nejradši dál, až do konce a ideálně ještě dál. Ale místo toho jsem se vrátil a četl znova, p o m a l o u č k u a nahlas. Tohle je potřeba vnímat více smysly a nechat zvolna a důkladně vstřebat. Čtyři velestručné verše, a co to s člověkem udělá! Radku, ty zvíře, tys mě dostal. Čtu si každý den, kdy mám trochu klidu, jen tři, čtyři, nejvýš pět básniček a jsem 1) naměkko a 2) plný obdivu. Jak může někdo tak málo slovy vyjádřit tak moc! A ještě tak, aby mě - ignoranta - rozložil na prvočinitele. Piš, básníku můj oblíbený, rychle piš a vydávej. Potřebuju další dávku koncentrované něžnosti.... celý text
Jak chovat muže aneb Manuál pro otrlé
2018,
Daniela Kovářová
Paní Kovářovou prostě žeru. Pokaždé, když má na Neviditelném psu článek, těším se, že mě čeká příjemná cesta do práce. Je to pro mě dočasný návrat do normálního srozumitelného světa, kdy muž je muž a žena je žena, mužství není potřeba vymýtit, ale naučit se s ním žít a třeba z toho mít i radost. Paní Kovářová se prostě odmítá podvolit současnému tlaku na permanentní lež (eufemisticky nazývanou korektností), odvážně trvá na nazývání věcí pravými jmény a na tom, že svět, tak jak jsme ho znali, je v pořádku. Tak to je i v téhle knížce (mimochodem nádherně provedené). Doporučuju ji všem dámám, které chtějí mít doma klid a případně i něco navíc. Muži sice klid doma mít chtějí, po ničem jiném tolik netouží, ale i oni v knížce něco najdou. Možná sami sebe, určitě ale spoustu chytrého humoru.... celý text
Tenčí než vlákno pavučiny
2019,
Jiří Raichl
Další z Raichlových knih, které jsem založil do police svých oblíbených knih, ke kterým se jednou vrátím. Jako obvykle povídky potěší čtenáře skvěle vystavěným příběhem, spádem i barvitým jazykem. Líbily se mi všechny příběhy, ale mým favoritem je Světlo ze světla – o pokusu postavit kostel, který se pár set led předtím postavit nepovedlo. Parádní záhada a zároveň vtipné dialogy. A samozřejmě poslední, obsáhlejší próza Tenčí než vlíkno pavučiny. V ich formě ji vypráví žena, za což autorovi patří můj obdiv, to fakt není snadné, aby to znělo uvěřitelně. Zpočátku jsem měl trochu obavy, aby nešlo jen o plané tlachání, které nikam nepovede, ale autor nezklamal – k něčemu takovému se nesnížil, příběh nabírá obrátky a vrcholí famózním rozuzlením. Sečteno a podtrženo: kniha chytne a nepustí. Strávil jsem s ní několik příjemných jízd tramvají přes Prahu.... celý text
Zítra už bylo
2018,
Jiří Raichl
Zítra už bylo je sbírka poutavě napsaných povídek s neobyčejnými zápletkami. Autor je mistr dialogů, díky kterým jste vtaženi do příběhu a osobně ho prožíváte. Napětí, záhady, občas trochu tajemna. A nezbytná dávka sympatického humoru. Nápady jsou někdy až absurdně neskutečné, jindy má čtenář pocit, že se ponořil do události, která se opravdu stala a kterou mu autor kousek po kousku odhaluje až k nečekanému rozuzlení. Tahle kniha je přesně to, co si chcete přečíst po náročném dni nebo si tím zpříjemnit dovolenou.... celý text