Inozuka přečtené 223

Johnny si vzal pušku 1979, Dalton Trumbo

Válka dělá z lidí hrdiny, ale zároveň i mrzáky a mrtvoly. Většina válek je pak reflektovaná z pohledu těch, kteří přežili - a častěji těch, kdo válku vyhráli - a názory těch zmrzačených nemívají na výsluní dějin místo. A už vůbec se nelze dopátrat toho, co si o své oběti myslí ti, kdo konflikt nepřežili a padli na frontě. Dalton Trumbo se pod dojmem skutečného příběhu jednoho anglického majora pokusil zachytit myšlenky člověka, který válku sice přežil, ale fakticky je mrtvý - vše kromě mysli mu válka vzala. Joe Bonhamovi zbyl jen mozek a ze smyslů pouze schopnost vnímat zbytky kůže, jinak je jen kus masa. A jako takový se snaží mluvit jménem všech obětí válek, které obyčejní lidé nerozpoutali, ale za své vůdce a jejich falešné ideály musejí vybojovat. A ač zpočátku shledává, že neexistuje idea, za níž by stálo ztratit svůj život, v závěru připouští, že jediný boj, který je ochotný vybojovat se zbraní v ruce je válka proti všem mocným, kteří ženou lidi na jatka světových konfliktů. Jediná válka, která stojí za to, je válka proti válce... Právě radikální revolučně antimilitaristické poselství této knihy z ní udělalo na konci šedesátých let, kdy vrcholil konflikt ve Vietnamu, jeden z nejdůležitějších protiválečných románů. A právem! Trumbo brilantně popisuje bloudění myšlenek uvězněných v disfunkčním těle i touhu a úsilí navázat kontakt s jinými lidmi. Přesné zachycení bezmoci a beznaděje dělá z Johny si vzal pušku jeden z nepřesvědčivějších a nejsyrovějších protiválečných románů. Druhá věc, která se při čtení knihy nepřímo vznáší ve vzduchu je dnes diskutovaná otázka euthanasie. Právě sugestivní popis pocitů na lůžko upoutaného člověka nastoluje otázku, zda má moderní věda právo udržovat při životě člověka za každou cenu i proti jeho vůli... Dalton Trumbo knihu i zfilmoval a to až ve svém poměrně vysokém věku. Na to, že je to jeho jediný film, který režíroval, dopadl výsledek nad očekávání dobře, i když kniha je samozřejmě kniha... Viděl jsem jen jednou a to před drahnými lety a pokud si dobře pamatuji, film má jiný "humánnější" konec. Knihou se inspirovala Metallica při tvorbě jedné ze svých nejlepších skladeb One. Text písně z knihy víceméně cituje a jak již zmiňuje miskamsk, v klipu k této skladbě jsou prostřihy z filmové verze Johny si vzal pušku. Neoprávněně opomíjený skvost světové literatury!... celý text

Piercing 2012, Rjú Murakami

Můj první "ten druhý Murakami". Přes veškerou snahu šokovat (muž stojící s nožem nad spícím kojencem a hloubající, zda má dceru zabít či nikoliv, veškeré zmínky o přeříznutých achillovkách), veskrze pozitivní poselství o tom, že dětem se zkrátka ubližovat nemá, protože rány utrpené v dětství zůstanou nezaceleny i v dospělosti. A že mezi stejně "postiženými" lidmi může vzniknout zvláštní druh vzájemné komunikace, během níž se sice většinou míjí, ale nakonec se stejně setkávají. Vše napsané v tragikomické rovině s rychlým spádem... Jako úvod k autorovi dobré, zkusím něco dalšího.... celý text

Prokletý ostrov 2009, Dennis Lehane

I když jste viděli film, kniha rozhodně stojí za přečtení. Už jenom proto, že federálního šerifa Teddyho Danielse si můžete ve své mysli vytvořit trochu jinak, než toho filmového s rozplizlým ksichtem Leonarda DiCapria. A také pro požitek sledování mechanismu vytěsnění reality... Já to udělal a knihu jsem zhltl jedním dechem, aniž bych se cítil jakkoliv ochuzen. A závěrečná část byla snad ještě děsivější než filmový konec. Za zmínku rovněž stojí přesně zachycená paranoia USA padesátých let. Nějak si nedokáži představit, že děj by se odehrával někdy jindy. Ačkoliv každá doba má své noční můry, že? "Tak co Chucku, nějaké nápady?"... celý text