horejs přečtené 9

Bariéra ticha 1975, Gustav Franc (p)

Knížku jsem dostal v 15 letech od babičky k Vánocům a mám ji už skoro 50 let. Skvělá a napínavá kniha o cestě do amazonských pralesů, kde se na neznámém místě ukrývají nacističtí pohlavárové a němečtí vědci vyvíjející novou zbraň k ovládnutí lidstva. Nezapomenutelné je líčení strastiplné cesty osamělého člověka pralesem. Konec knihy překvapivý, i když odhadnutelný. Bariéra ticha totiž obklopuje ono místo, odkud se nikdo živý nedostane. Patří k mým nejoblíbenějším a lze ji číst opakovaně. Autor Pavel Hejcman ji napsal pod jménem Gustav Franc a jeho místopisné znalosti byly úžasné.... celý text

Sbohem moře, sbohem oceány! 1975, Gerard Fraineau (p)

Naprosto úžasná kniha se strhujícím dějem a závěrem, který mi vehnal slzy do očí. Teprve po letech jsem zjistil, že Gérard Fraineau alias Gerard Fráňa alias Gustav Franc jsou jména, pod nimiž za normalizace publikoval jinak velmi úspěšný autor mnoha detektivních i jiných románů Pavel Hejcman.... celý text

Chyťte se nebe... 1968, Josef Škvorecký

Přidávám se zde k těm, kdož knížku chválí. I já patřím k jejím šťastným majitelům od svého (dnes už bohužel značně vzdáleného) dětství. Z klenotů, v ní obsažených, vyjímám zejména: "Utahoval si ze mě, utahanec z Utahu. Povídám mu, aby táh' v Utah, odkud přitáh', on netáh', tak jsem ho přetáh' a on se natáh'". Tož tak! Howgh!... celý text

Tajemný tank 1938, John Dolben Mackworth

I já jsem přečetl obě verze, tedy napřed tu zkrácenou v ABC speciál 1971 (převyprável V. Kočák), která se mi moc líbila a pak jsem u tety objevil tu původní od Mackwortha s krásnými ilustracemi od V. Živného a byl jsem nadšený. Jen mi trochu vadila a vadí stará čeština, např. infinitivy na -ti. Nechápu, proč to tak někdo přeložil, když např. Foglar psal ve stejné době už jazykem moderním. No, ale o to tu neběží. Námět i děj jsou výborné. Příběh o stroji, který se pohybuje vrtáním pod zemí, je velmi poutavý a souhlasím s názory, že snese srovnání s H.G. Wellsem, případně s Vernem či naším J.M. Troskou. Román je možno číst opakovaně, což u mě jako u člověka staršího vydání je i pochopitelné, ale kromě občasných ataků Alzheimera jde i o to připomínat si tu krásnou dobu klukovského dětství.... celý text

Srub radosti 1964, Bohumír Polách

S touto knížkou mám spojenou cestu do Prahy s maminkou, když mi bylo deset let. Knížku mi maminka koupila v jednom dnes již neexistujícím antikvariátu společně s knížkou Kluci, hurá za ním. Srub radosti jsem četl několikrát a pokaždé se mi moc lbil. Vzpomínám si jen, že mě nebavilo číst si o nemocném Petříkovi, kterému vypravuje dědeček, ale na konci knížky jsem to pochopil. Dnes je mi 63, maminka už nežije, ale knížku mám pořád a věřím, že ji jednou předám svým vnoučatům.... celý text

Poslední kabriolet 2008, Anton Myrer

Tzv. "la livre fatale" mého života. Četl jsem poprvé v 28 letech a pak s přestávkami znovu a znovu a pořád se k ní vracím. Těžko říci, čím mě tak uchvacuje, ale asi to bude tím, že ten základní příběh chlapského přátelství i nenaplněné lásky George k Chris může prožít kdokoli i mimo Ameriku. Anton Myrer měl úžasný smysl pro detail i dar vystihnout dobovou atmosféru. Je to kniha o životě jako takovém, se všemi radostmi i bolestmi, naivitou mládí a draze vykoupenou zkušeností v pozdějším věku. Ovšem, velmi podstatnou roli v mém hodnocení hraje naprosto skvělý a citlivý překlad Jarmily Emmerové. Takže, chcete-li slyšet padat hvězdný prach, neváhejte.... celý text

Čtyři roční období: Rok v Římě 2014, Stefan Ulrich

Vtipně a poučně napsáno. Podobně jako knížka Rok v Bullerbynu, která pojednává o Švédsku, i zde se čtenář dozví to, co běžný turista nemůže poznat.

Nápady pana Apríla 1961, Jiří Kolář

Knížku vlastním od dětství díky mamince. Jen mi chybí ta skládačka na konci. Byl jsem vždy fascinován kouzelnou hrou se slovy a nádhernými Fukovými ilustracemi. Některé průpovídky jsem si osvojil a hojně je používal v běžném životě, např. "Tak já jdu, abych nešel. A ty nechoď, až půjdeš".... celý text

Rok v Bullerbynu 2014, Gunnar Herrmann

Kniha je velmi dobře a vtipně napsaná a pobavila mě. Žil jsem 4 roky v Norsku a vše, co autor píše o Švédech a Švédsku, přesně sedí i na Norsko a na Nory, od nezbytného osobního čísla, přes jistou "všímavost" ze strany sousedů, až po socialistické fungování společnosti a určitou dávku přezíravosti vůči zbytku světa. Autor jako novinář je výborným pozorovatelem. Knihu mohu rozhodně doporučit.... celý text