adriane9
přečtené 899
Krvavá stopa
2014,
Lydia Lunch
Pro mě donedávna neznámá autorka, básnířka s hlubokým temným talentem. Stačilo jen projít kolem knihkupectví a uvidět za výlohou Krvavou stopu a kniha se stala součástí mojí knihovny. Jak už je zde někde uvedeno Lydia je Bukowski v sukních (pouze co se vyjádření týče) a já jako jeho vyznavač s tím docela souhlasím a tahle sbírka básní vám to jen potvrdí. Samotná Lydia dle mého vkusu nezpívá dobře a ještě hůř vypadá o to víc ale píše jako hvězda. Texty mi učarovala a neodpustím si ukázku: Jsem duch Jsem duch ve dřevě v mezeřený průchod v dutině Opak absence viditelného života Moje noční vidění vyprchává upírá se zpátky samo na sebe a propouští mě do prázdného prostoru kde se mi dostává objetí jako vzpomínce jež připomíná rozbitou tvář roztřískaného pokoje... celý text
Vďačnosť
2016,
Oliver Sacks
Tuhle útlou knížku jsem přečetla v den jejího zakoupení a stále nemám co říct. Je mi smutno a zároveň hezky. Že tu pan Sacks byl. Byl tu i tak trochu pro mě, protože mě naučil chápat neurologii tak jak nikdo jiný na světě. Knížka o čtyřech srdcervoucích esejích, o jeho soukromí i životě a postupném smutnění a vyrovnání se se smrtí, když jste s ní tváří v tvář. Někdo by to mohl napsat na pár A4, ale pro mě má tahle 48stránková knížka obrovskou duševní hodnotu a bude se vyjímat v mojí knihovně napořád hned vedle všech knih od tohoto autora. Není to jen zpověď jednoho na smrt nemocného výborného neurologa, je to i čistý přístup ke konci života, být lidsky smutný, ale vděčný a smířený. Kdyby to bylo možné je to on, ten s kterým bych se chtěla ze slavných lidí nahoře potkat nejdříve. úryvek: "Až umřeme už tu nebude nikdo jako my. Lidé ale nikdy nejsou stejní- když odejdou nelze je nahradit. Zůstane po nich prázdné místo, které není možné zaplnit, neboť osudem lidské bytosti- osudem genů i nervové soustavy- je být jedinečný, nalést si svou cestu, žít svůj život, umřít svou smrtí."... celý text
Jako řeka, jež plyne
2006,
Paulo Coelho
Mě Coelho bohužel nijak neoslnil ačkoli si jeho tvorby v určitém směru vážím. Zkusila jsem Alchymistu a nedočetla, pak pokus se sbírkama jeho citátů a poslední byla kniha Jako řeka jež plyne. Zdá se mi lehčí a méně vtíravá, přesto Coelhova cesta se nepodobá té mojí a nerozumím mu. Jeho duchovno a vyrovnanost se vším mi přijde zkrátka divná a nevěřím jí.... celý text
Antropoložka na Marsu
2009,
Oliver Sacks
Miluju Olivera Sackse a miluju knížky od něj. Je mi fuk nakolik lidí ho nemělo rádo, protože prý chtěl být jen populární a proto psal. Já díky němu chápu víc než z proslovu neurologa od nás z fakultky, haha. Oliver píše lidsky a stejně jako jeho otec měl velmi blízko k pacientům a každý v něm něco zanechal. Je mi ctí číst jeho knihy a konečně chápat neurologii na úrovni méně vzdělaného jedince. Jestli chcete Olivera číst doporučuji začít tímto titulem.... celý text
