Zlatník
Povídka od:
Martina Dostálová
Z knihy:
Adventní kalendář povídek na dlouhé zimní večery
Jeden starý muž, blížící se Vánoce, každoroční tradice... kakao a veranda... A jedna zmatená mysl.
Rok vydání originálu: 2020
Komentáře (2)
Přidat komentář
08.12.2020
Tato povídka mi při čtení přišla zmatená a silně rozporuplná. Nedokážu o ní příliš napsat, protože jednoduše byla zvláštní. Problém je v tom, že tak nějak netuším, co se jí autorka snažila říct. Bylo nějaké poselství mezi řádky? Nějaké filozofično, které mi vyklouzlo jako úhoř ze sítě? Nevím... Za mě asi zatím nejhůř uchopitelná povídka. Na druhé straně nemůžu říct, že by se četla přímo špatně. Ačkoliv to je asi všechno, co o ní mohu říct.
(SPOILER) MYŠLENKA DÍLA
Řekla bych, že ta myšlenka tam není až tak schovaná, aby ji někdo nepochopil. Stačí číst trochu pomalu a uvažovat nad tím. Stařík sice skákal od tématu k tématu, ale hlavní byla, je a bude rodina. Slavíčkovi, ti někdejší sousedi, jeho tři děti, ale hlavně jeho žena, kterou velmi miluje. Jsem toho názoru, že žena je pro něj ta nejdůležitější. Poslední chvíli s ní si chce navěky zapamatovat - i kdyby měl zapomenout úplně na všechno. A to se také stalo. Zapomněl na vše, ale na lásku ke své ženě, která zemřela, nezapomněl.
Myšlenku to tedy mělo a zas tak mezi řádky nebyla. My doma jsme ji teda odhalili hned napoprvé. :)
***
Osobně mi dost vadí to označení "zlatník". Ten pán byl, jak jsem vyčetla, prodavač ve zlatnictví, což je úplně jiná profese než zlatník. (Prodavač prodává, nabízí zboží a zlatníkovi se třeba posílají opravovat šperky.)
Povídka se jinak nečte špatně, až to věcné "no", to mě vyloženě trýzní...