Záložka
Povídka od:
Sui Išida (pseudonym)
Z knihy:
Dny
Hinami Fueguči přišla o rodiče a momentálně bydlí u Tóky. Je laskavá a milá a Kaneki se obává, že jí bývá hodně smutno. Přemluví Tóku a vezmou Hinami do knihovny. V knihovně se však setkají s jedním chlapcem a na malér je zaděláno.
Někdy ti kniha poskytne příležitost
stanout tváří v tvář těm ohavnějším stránkám vlastní povahy,
které normálně radši vidět nechceš.
Nebo se z ní dozvíš spoustu věcí,
které tě život nenaučí.
Podstatou této povídky je zápletka v knihovně. Tak podivně nesmyslná až divná. Vlastně hned od samého začátku je jasné, že se tam něco stane. A jakoby se spisovatel na to těšil a celý příběh k tomu směřoval.. Vlastně i Kanekiho počínání, že si najednou vzpomněl na Hinami a hned jí někam musí tahat, to je zápletka skoro až absurdní.
Malá ochutnávka:
Možná na to šel příliš naivně, ale přesto měl dojem, že kdyby se měla čím zabavit, nebylo by jí o samotě tak strašně smutno. Jenže on sám měl v oblasti koníčků, které se daly provozovat doma, značně omezený repertoár, a tak nakonec nevymyslel nic jiného než čtení.
Myslím, že z malé ochutnávky se dá jasně poznat, že ač sám Kaneki chce pro někoho vymyslet zábavu, tak z jeho uvažování je cítit omezenost a neschopnost vůbec něco rozumného vymyslet. Jedna myšlenka mě však v příběhu zaujala a vybral jsem celkem několik velmi dobrých citátů a tak se mé hodnocení záhy vyšvihlo na tři hvězdy.
Citát: S knihami se to má tak, že čím víc jich čtete, tím víc jich ještě chcete přečíst, a ony se vám pak začnou hromadit. Najednou potřebujete víc knihoven a nakonec máte dům plný knih.