Vzít kousek tady, sebrat kousek támhle
Povídka od:
Jan Žlebek
Z knihy:
Žoldnéři fantasie: Knížata páry a ducha
Batista Duch, doktor strojních věd a mistr černé medicíny, dokončuje své opus magnum, tvora, který má přinést záchranu vymírajícímu llidstvu.
Rok vydání originálu: 2013
Komentáře (2)
Přidat komentář
22.05.2014
Další povídka ze Žlebkova originálního světa, z kraje Rzivých hor a města Morku. Nějak mě uniklo, jak přesně měl ten tvor lidstvo zachránit.
Jan Žlebek píše složitější příběhy, nad kterými musí čtenář přemýšlet a zamýšlet se nad jeho obsahem a smyslem. Žádné ploché a prostoduché příběhy, které byste jednoduše zhltli a prolétli byste jimi "bez použití hlavy". Někdy jsou však bohužel i více zamotané a někdy si čtenář musí hodně domýšlet a uvažovat, jak to vlastně tedy bylo, je, či mohlo být. Tak trochu je to i s touto povídkou. Jak zmínila "cori" - onen tvor, má přinést záchranu lidstvu, však není tu ani náznak jak. Celá povídka je jakýsi záznam z deníku - zpověď vědce, doktora strojních věd a mistra černé medicíny, který mi přijde, s odpuštěním, jako sebelítostivý ufňukaný dopis, přesmoc se opakující ve frázích, slovech, větách (prosím promiň, promiň, snad pochopíš, promiň, - toto není omluva, toto není omluva - opakuji, tohle není omluva, rozumíš?...)... A také nám skrz toto vše autor kostrbatě ukazuje svět, ve kterém se povídka odehrává - skrze vzpomínky Babtisty Ducha, které jsou ve větší míře bez nějakého hlubšího smyslu.