Úvod
Povídka od:
Rupert Sheldrake
,
Terence McKenna
,
Ralph Abraham
Z knihy:
Trialogy na hranicích Západu
Úvod
Ralph Abraham
Když mi bylo třicet šest let, vrátil jsem se po několika letech v Nainitalu v podhůří indického Himálaje zpátky do Kalifornie. Jednoho dne jsem celý v bílém postával před poštou v Santa Cruz a čekal na taxík, když vedle mě zastavilo auto a z okénka na mě zavolal Doug Hanson, starý přítel, kterého jsem léta neviděl: "Pojeď se mnou. Musím tě s někým seznámit." Jelikož jsem neměl zrovna nic na práci, poslechl jsem. Vyložil mě před hrázděným domem na Carlton Street v centru Berkeley. Vyšel jsem po schodech do podkroví a našel tam Terence McKennu, nahrbeného nad teráriem obsahujícím mrtvého motýla a živé houby. Dali jsme se do řeči a zatímco jsme se toulali po rozlehlé krajině společné zkušenosti, kolem nás nepozorovaně běžel čas.
V sedmdesátých letech dostala naše setkání ustálenou podobu, s minimem zbytečného tlachání, ale zato s večeří a mnoha hodinami dialogu, následovanými zaslouženým spánkem. Naše rozhovory o filosofii, matematice a vědě vytvořily prostor pro společné hledání a nalézání, které ovlivnilo moji profesionální práci. Pojednání s názvem Vibrations and the Realization of Form, publikované roku 1975 Erichem Jantschem, bylo plodem tohoto společného prostoru.
V září roku 1982 zazvonil během jedné z pravidelných návštěv u Terence telefon a hlas na druhém konci drátu oznámil, že Rupert Sheldrake právě dorazil na autobusové nádraží. Zrovna jsem dočetl jeho knihu A New Science of Life, jež vyvolala v Anglii značný rozruch, a byl jsem udiven souvislostmi mezi Rupertovými myšlenkami a mými vlastními úvahami. Když jsme Ruperta vyzvedli na nádraží, okamžitě hladce zapadl do mentálního prostoru, který jsme s Terencem vytvářeli již více než deset let, a jeho přítomnost obohatila tento prostor o třetí vrchol rovnostranného trojúhelníku.
V osmdesátých letech jsme navázaný trialog dále zkoumali a rozvíjeli a došli jsme k mnoha vzrušujícím objevům coby nerozlučná triáda, pyšnící se svou trojitostí, svým souladem a partnerstvím. Občas se na různých konferencích a vystoupeních stávalo, že se naše setkávání odehrávalo před obecenstvem. A nakonec jsme se s podporou Nancy Kaye Lunneyové z Institutu Esalen rozhodli proměnit trialogy ve veřejný workshop.
Terence McKenna
Můj život do značné míry utvářelo hledání jistého vyzařování, jakéhosi záblesku či paprsku noetického světla, který někdy nachází cestu do obrazu, do nějakého místa, do knihy, či ve vzácném případě do lidské bytosti. Dvacet let již uplynulo od chvíle, kdy mi spolužák ze střední školy přivezl Ralpha Abrahama až domů se slovy, že mezi námi dojde k naprosto výjimečnému souznění duší. A přesně to se také stalo. Naše individuální cesty nás během let zavedly na mnoho společných míst: do Himálaje, či na hranice matematiky a praktické farmakologie.
Pokud jde o Ruperta Sheldrakea, o teoretickou biologii jsem se živě zajímal již od svých výprav do Amazonie. Je tedy jen přirozené, že v době, kdy kontroverze kolem jeho knihy A New Science of Life nabývala v americkém světě nové vědy na obrátkách, setkání s ním mi přišlo více než vhod.
Po léta jsem vedl hluboký a velmi osobní rozhovor s oběma: s Ralphem nadaným výjimečnou nezlomností, humorem a vhledem, a s Rupertem, obdařeným laskavostí a jemností u revolucionáře vědy zcela neobvyklými. Tato kniha je plodem myšlenky, že naše diskuse, zabývající se některými základními otázkami naší doby, by mohly být přínosné i pro širší veřejnost. Jakkoli vážná jsou témata, k nimž jsme ve svých trialozích zabrousili, čtenářům je nabízíme z čiré hravosti tří dospělých mužů. Náš vzkaz je následující: Proč byste se nemohli přidat i vy?
Rupert Sheldrake
V roce 1981, rok před mým prvním setkáním s Ralphem a Terencem, byla v Británii publikována moje první kniha, A New Science of Life. Pokusil jsem se v ní z pozice biologa vymezit hypotézu morfické resonance, podle níž existuje v přírodě inherentní paměť. Kniha vyvolala značný rozruch po celé Evropě, zvláště poté, co ji prestižní časopis Nature odsoudil v úvodníku nazvaném "Kniha, která patří na hranici?" Strávil jsem deset let v jedné z nejpevnějších citadel ortodoxní vědy, na fakultě biochemie Univerzity v Cambridge, takže jsem věděl, že idea kolektivní paměti předávané nemateriální resonancí nemůže získat okamžitě uznání. A šest let strávených v Indii prací v mezinárodních výzkumném zemědělském ústavu mě naučilo, že mechanistický pohled na svět vlastní ortodoxní vědě je pouze jedním pohledem z mnoha.
Ve Spojených státech publikoval mou knihu Jeremy Tarcher z Los Angeles, což mě v roce 1982 poprvé přivedlo do Kalifornie, na samou hranici Západu. Nedávno předtím jsem završil čtyřicátý rok života. Jednoho dne mě Dan Drasin, můj přítel ze San Francisca, posadil na autobus do Santa Rosy a řekl, že mi domluvil velmi zajímavou schůzku. Měl jsem se setkat s mužem jménem Terence McKenna. Šibalsky vyhlížející chlapík v černých brýlích, který si mě na nádraží v Santa Rose vyzvedl, mě starým Cadillacem odvezl do svého domu v Sonoma County. Tam jsem se seznámil s jeho přítelem Ralphem Abrahamem.
V Anglii, a obzvláště pak v Cambridge, jsem pěstoval disciplínu mysli, vyžadovanou kritickou metodou myšlení, historické vědomí, rychlost reakce a aktivní inteligenci. V konečném důsledku působila nadměrná disciplína zhoubně. S novými myšlenkami bylo zacházeno jako s odsouzenci na smrt, dokud neprokázaly svoji nevinu, a jakmile se někdo odlepil od země a zamával křídly spekulací, ostatní zahájili palbu. Sestřelování myšlenek je mezi akademiky velmi oblíbeným sportem a Cambridge je jednou obrovskou střelnicí.
V Kalifornii jsem se oproti tomu setkal se snahou osvobodit se od minulosti a s inspirujícím nadšením pro vše nové, ale dokud jsem nepotkal Ralpha a Terence, scházela mi v tom fundovanost a vtip. Všichni tři jsme navštívili Indii a byli jsme ovlivněni tou nepředstavitelnou mnohostí a složitostí kultur, lidským teplem a myšlenkovou anarchií. Všechny tři nás zajímala věda a svět za hranicemi vědomí.
Od roku 1982 jsme každoročně trávili hodně času společným testováním starých idejí a vývojem nových. Radovali jsme se ze své pospolitosti. Naše rozhovory se vyznačovaly svobodou a záběrem, s jakými jsem se dosud nikde nesetkal, a byly pro mě nejen zdrojem mnoha nových pohledů, ale také pramenem inspirace a životní síly. Věřím, že tato kniha přivede čtenáře ke společným diskusím o otázkách v ní položených a připomene jim význam dialogu coby nástroje objevování.
Tato kniha se zrodila z rozhovorů, které vedeme již déle než osm let. Při našem prvním rozhovoru v roce 1982 jsme s nadšením zjistili, že rozdílné oblasti zájmu a styly přemýšlení každého z nás jsou velmi dobře slučitelné. Od toho dne jsme se věnovali svým zájmům společně, což se ukázalo být zajímavým a podnětným nejen pro nás samotné, ale také pro ostatní. Naše přátelství se nám stalo inspirací ve výzkumu a psaní.
8. až 12. září 1989 jsme se všichni tři sjeli do Esalenu v Big Sur v Kalifornii ke čtyřem dnům společných rozhovorů. První dva dny byly vyplněny veřejnými dialogy a trialogy, další dva dny jsme si povídali mezi čtyřma a šesti očima. Od 3. do 6. září 1990 jsme pokračovali v diskusi. Upravený záznam našich diskusí v Esalenu tvoří základ této knihy.
Název knihy Trialogy na hranicích Západu se vztahuje jednak ke skutečnosti, že se naše rozhovory odehrály v místě ležícím na geografické hranici Západu, a jednak k naší snaze vypravit se v nich za hranice současného lidského poznání. Každý z nás je průkopníkem jedné z nových oblastí lidského bádání: Ralph Abraham teorie chaosu, Terence McKenna výzkumu psychedelické zkušenosti a šamanských tradic a Rupert Sheldrake nového chápání přírody coby evoluce zvyků. Jaké jsou nejnovější objevy v těchto oblastech? Jaký vztah mají jedna k druhé a jaký k náboženství, vizionářským prožitkům, k našemu chápání evoluce kosmu, k znovuposvěcení Země, k současné ekologické a politické krizi a k příchodu nového milénia? To jsou některé z otázek, jimž se v trialozích věnujeme.
Kromě všech těchto témat zkoumáme v této knize také povahu dialogu a trialogu jako takového. Dialog je již od dob Platonových považován za velmi účinný nástroj poznávání myšlenkového světa: je základem dialektické metody. Jelikož dialektickým spojením dvou úhlů pohledu může dojít k syntéze, dialektika předpokládá existenci třetího úhlu pohledu, zahrnujícího pozice výchozí. Zjistili jsme, že dynamika trialogu je harmoničtější než dynamika dialogu, z velké části proto, že syntéza implicitně obsažená v plodném dialogu může být učiněna explicitní třetí osobou. Forma dialogu prožívá poslední dobou jakousi renesanci (snad nejznámějším příkladem jsou dialogy Billa Moyerse s Josephem Campbellem), a doufáme, že tato kniha přispěje k hlubšímu pochopení a ocenění dynamiky dialogu a trialogu.
Kniha začíná řadou tří dialogů, v nichž každý z nás hovoří s každým, přičemž třetí se připojí se svými postřehy ke konci diskuse. V těchto třech dialozích, a v trialogu, který následuje po nich, zkoumáme vztah tvořivosti, chaosu a představivosti a vztah těchto tří konceptů ke konceptu světové duše. Rupert zaujal pozici evoluční tvořivosti, Ralph pozici chaosu, a Terence se ujal role zastánce představivosti. Po těchto diskusích následuje šest dalších trialogů, v jejichž vedení jsme se střídali.
Žádnou jinou knihu srovnatelného obsahu neznáme. Doufáme, že nadšení, které jsme při společném zkoumání zažívali, se přenese i na naše čtenáře. Věříme, že naše zkušenosti s vedením rozhovoru a osobní náklonnost jednoho k druhému nám umožnily prozkoumat rozsáhlé oblasti a dodaly našim myšlenkám na soudržnosti. Tato kniha by měla zaujmout každého, kdo se zajímá o poslední vývoj vědeckého myšlení, nástup ekologického uvědomění, vizionářské prožitky, hledání nového vztahu k přírodě, oživení náboženství a o budoucnost Západu. Doufáme, že podnítí čtenáře, aby v diskusi pokračovali sami se sebou a se svými přáteli.