Ústav pro odškolování hudebníků
Povídka od:
František Ringo Čech
Z knihy:
Z mého života
Co Čech, to muzikant, začíná autor tuhle story. Co s takovým množstvím hudebníků? A kdo bude dělat další práce? Klade si autor tuhle otázku a její řešení vidí v postupném odškolování hudebníků, takže pak se z nich stanou dělníci, inženýři, doktoři atd.
Rok vydání originálu: 1983
Když jsem dospíval, tak hudba měla podle mě na obyvatelstvo mnohem větší vliv, než má dneska.
V každé vesnici se pořádali hudební zábavy, jezdili noční vlaky, takže se takový fanoušek hudebních zábav klidně přesouval z vesničky do vesničky, městečka do vesničky a pod. Měl mapku kdy kdo hraje v pátek a kde a sobotu, a neděli obvykle prospal.
Bylo dost takových, co se celý týden ladili na víkend, a klidně měli celý víkend - ZÁBAVU. V neděli přes den a noc odpočívali, a v pondělí už zase do školy či do práce, neb každý musel někam patřit, každý musel mít razítko v občanském průkazu, že je někde zaměstnán, nezaměstnanost neexistovala, kdo nepracoval šel za mříže.
A poznal jsem nejednoho člověka, co dostal klepeta za to, že nepracoval.
Jak asi na to tihle "zaklepetovaní" dneska vzpomínají?
Inu jiný režim, jiné zákony, jiné problémy.