Ukradený princ
Povídka od:
Linda Koutová
Z knihy:
Žoldnéři fantasie: Na stopě zločinu
Verena má schopnost najít ukradené předměty. Je předvolána ke králi, aby nalezla jeho uneseného syna.
Komentáře (3)
Přidat komentář
(SPOILER)
Příběh je jednoduchý. Možná až moc. Jednoduchý příběh, pro jednoduchého čtenáře.
Vadil mi přítomný čas, a fakt, že Verena byla psaná ich formou. Od začátku bylo jasné, že to bude romantika. Ale tento druh romantiky mě prekvapive nevadil.
Jo, jsou tam nelogicnosti. Tvrz se rozpadá, že nevydrží ani magické ochrany. Ta ženská je tak mocná, že se na ni boji poslat armádu, ale pak ji premuze zlodejka. Ve výsledku byla Edwiga jako Gandalf ve filmu. Mocný čaroděj, mocný čaroděj a ve výsledku sešle jedno světlo a zapálí pár šišek za 6 filmů :).
Ale při čtení mě nerušily.
Osobně k povídce přistupují jako k pohádce. Ty také nebývají stoprocentně promyšlené, ale mohou si to dovolit díky tomu, že jsou čím jsou.
Slaďoučká červená knihovna. Nechápu, proč byl princ ukradený, když ho unesla čarodějka, čili byl unesený, a proč ho musela hledat zrovna Verena, když všichni věděli, že ho vězní čarodějnice na své polorozpadlé tvrzi o třech místnostech. Klidně mohli poslat nějakého schopného agenta, což by však neskončilo happyendem, jedině kdyby král prošel coming outem.
Další příběh z autorské dílny Lindy Koutové. Jen pro toto je už označení "červená knihovna" málo. Příběh byl tak přímočarý, předvídatelný... A hlavně jednoduchoučký a až tragicky hloupoučký :) Za těch pár stránek jsem nejednou zabořil obličej do knihy (nemít v ruce knihu, skončil by obličej v dlaních zoufalého gesta) a protáčel oči až kam mi okohybné svaly dovolily.
Jak píše uživatelka DK již přede mnou: "Příběh je jednoduchý. Možná až moc. Jednoduchý příběh, pro jednoduchého čtenáře." Ta věta asi vystihuje celou podstatu tohoto díla.