Střep
Povídka od:
Petr Schink
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy
Hlavní hrdina putující po jadernou apokalypsou zničené Kalifornií získá informace o Údolí mrakodrapů uprostřed pouště. Doufá, že tam objeví nějaké funkční artefakty vytvořené před válkou, které by mohl zpeněžit.
Komentáře (6)
Přidat komentář
Jak autor píše, povídka je silně inspirovaná hrou Fallout a kdyby u toho zůstalo bylo by líp. Začátek se mi hrozně líbí, písečné pustiny lidé přežívající a čem se dá a hlavní hrdina, který je šmelinář a vydělává na tom, že má víc odvahy než ostatní. Pak přijde do baráku a povídka sice získá na brutalitě a surovosti, ale ztratí jiskru. Všude samí nenažraní, téměř nemyslící obyvatelé a jejich živořící nevolníci (vidím v tom paralelu s nějakou současnou velkou korporací, třeba Agrofert). Závěr jsem čekal trochu temnější a přesně opačný než byl. Zato samotný dovětek už mně zas nepřekvapil. Kdyby se příběh odehrával jen v pustině byl by pro mně přijatelnější, kdyby to byla čistě fanfikce ze světa Falloutu také bych se nezlobil. Takhle cítím velký nevyužitý potenciál. Na druhou stranu může tato povídka rozjet nějakou budoucí sérii a v budoucnu od Schinka ještě něco zkusím.
Jsem na rozpacích. Začátek byl zajímavý, uvedl mě v napjaté očekávání. Prostředí vykresleno sugestivně. Leč napjaté očekávání vystřídaly rozpaky ne-li zklamaní. Po slušném rozjezdu něco, co mě vůbec neoslovilo. Opět mi to přišlo přeplácané, ušité horkou jehlou. Ve vší úctě k autorovi musím konstatovat, že závěrem zabil slušně rozjetý příběh.
Veliká škoda, že nejdou dávat u hvězdiček půlky, jelikož tady bych dala z fleku 3,5 a rozhodovat mezi třemi a čtyřmi byla těžká volba.
Prostředí Falloutu, kterým byla povídka inspirována, mám moc ráda. Autor to doplnil o své originální nápady, jen ten konec mě zklamal. Připadal mi odfláknutý, jako kdyby autor už to chtěl mít za sebou a dopsané. Navíc takový, dá se říci, happy end do tamějšího prostředí neseděl. Čekala jsem, že hlavní postava po výbuchu motoru zemřela a ono ne, proto dávám nakonec hvězdičky tři. :)
Vzpomínky se vracely
a do očí zastřených omámením
se vracela jiskra poznání.
Věděl jsem. Vzpomínal si.
Všechno to začalo sotva před pár dny.
Myšlenka mrakodrapu, který je rozdělen na politické nebo jiné sféry v postapo světě je vlastně dobrý nápad. Legenda ví své, ale sem tam někdo na legendu narazí. I hlavní hrdina se vydal hledat legendou zastřené místo a vlastně našel, ale trochu jinak, než jaká byla představa. Vlastně i obsah vnitřku budovy je povedený a ve svém důsledku i mrazivý. Vše se povedlo, až.....
Malá ochutnávka:
V hrdle mě drásalo něco, co tam nepatřilo. Pokusil jsem se sípavě nadechnout. Nešlo to. Další pokus, před očima se mi tmělo, plíce se třásly námahou. Konečně! Za hrozného dýchavičného štkaní jsem ze sebe vydávil několik hrstí rozmočené žluté hmoty. Písek. Měl jsem ho v sobě dost hned na několik báboviček a možná i menší hrad.......
Ta elektřina mi tam neseděla, plus některé situace, které jsou nevěrohodné. Jinak slušný příběh a 60% si určitě nevezmu s sebou do okolní pustiny. Pointa je na můj vkus a pro toto prostředí moc slaďoučká.
Citát: Byli jsme snad Bohové, předtím než se z nás stala zvířata rozrývající vlastní hroby?
Akční povídka plná mutantů je inspirovaná Falloutem. Některé scény s parazity byly dost nechutné.
Povídka dobrá. Spousta nechutných scén. Apokalypsa zde jako v jedné z mála povídek není jen okrajově.