Sněžná samota
Povídka od:
Tomáš Marton
Z knihy:
Adventní kalendář povídek: Kdysi v zimě
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (3)
Přidat komentář
Připomnělo mi to jeden „bezvýznamný“ den v roce 1914 odehrávající se nedaleko belgického města Ypry. Znepřátelené strany se tenkrát sešly, aby si vykouřily společnou cigaretu a vyměnily drobné dárky. Příběh o kruté zimě, o krutém lidském osudu, o boji o přežití a jednom takovém dnu.
Tíživé atmosféra mezi řádky, žádné fnukani nad zkurv**** životem. Ve chvíli kdy se hlavní hrdina vydá na náměstí, autor zjemnil a čtenář cítil smirlivou atmosféru. Oceňuji, že autor necpal nic nasilim. Nálada povídky na mě 100% zafungovala, Marton použil správně vše, co měl a z povídky to udělal jednu z dalších srdcovek.
Líbí se mi prostředí postapokaliptického světa v kombinaci s jemným způsobem podání příběhu a jeho nálada. Tichá ledová krajina a do toho příšerný hlad. Všudypřítomný strach o přežití a záchvěvy lidské morálky. Zároveň povídka nese vánoční poselství, po jehož naplnění touží všichni. Tady ale cítíme, že se nikdy nezrealizuje. Pěkné kontrasty i myšlenky hlavního hrdiny.
Zajímalo by mě, jak by text dále pokračoval, kdyby mohl být delší. Jak by pracoval třeba s akcí a konkrétností. Zda by se text něčeho jen letmo dotýkal, okolo něčeho poeticky tančil nebo šel více do hloubky.
Osobně se mi povídka líbí. Autor je dobrý vypravěč a v jeho psaní vidím potenciál. :)