Sliby se maj plnit
Povídka od:
Kristýna Sněgoňová
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy
Ve světě, v němž se lidé stali lovnou kořistí Skokanů, vesmírných hmyzáků, které láká vůně krve, putují zimní krajinou dva bývalí trestanci.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Na tuto povídku jsem se dost těšil a rozhodně nezklamala. Autorka střídá příběh z pohledu dvou postav a celkem mě překvapilo, když mi došlo kde se protne. Ale chybí tomu nějaké osvětlení apokalypsy a taky údaj kolik času uplynulo mezi oběma linkami.
Trochu zvláštní a neosobní mi přišla absence jmen vypravěčů, na druhou stranu to trochu zvláštně pomohlo atmosféře.
Dokážu si představit na toto téma celou knížku i s těmito postavami. Takhle to trochu vypadá jako kapitola někde kousek před koncem příběhu.
Fajn.... Kristeježíší, fajn.
Lez a já tu počkám.
Díky...
Díky...
Tak vidíš, hodná holka, hodná...
Kristýna Sněgoňová opět dokázala, že prostě umí. Tahle povídka mě velmi překvapila, potěšila a moc se líbila. Hlavně jsem ocenil dvě linie vyprávění, které se sejdou na konci, ale čtenář je překvapen (i když možná někde v půlce začal tušit) samotným vyvrcholením a splynutím obou těchto linií.
Malá ochutnávka:
Vasil zatopil v kamnech knihami, a když se kousavá zima v kuchyni proměnila v zimu normální, sundal si bundu. Tlustý svetr visel na jeho hubeném, nahrbeném těle, jako by si děcko zkoušelo tátovy hadry. Chvíli si u kamen ohříval ruce, pak se narovnal a houkl: Jdu se vychcat.
Je to akční, krvavé, dobrodružné i mrazivé. Mimozemšťani jsou povedení a nahánějí strach. Po dočtení jsem si říkal: kdyby Kristýnu mistr Kotleta trochu pošťouchnul, určitě by byla schopna na toto téma napsat i celou knihu. No tak....šup – šup :-)
Citát: Nasrat na ten sníh.
Komorní příběh s třemi hlavními postavami se věnuje dilematu, zda se mají sliby splnit nebo ne. Škoda jen, že se nedozvíme, odkud se vlastně ti hmyzáci vzali.
Skokani jsou mimozemští predátoři, kteří si pomlaskávají nad lidským masem a krví. Tušíme, že lidé se před nimi snaží utéct, schovat. Tak se malá holka dostane ke dvěma týpkům, bývalým trestancům, a i když jeden z nich není úplně nejhorší, tak to pro ni neznamená bezpečí. A ani další lidská komunita neznamená záchranu. Jak se Skokani snaží dostat do domu, v němž se ukryla jejich kořist, je docela strašidelné. Vrzání obrvených nohou, cvakání kusadly a dobývání se do tajné sklepní místnosti je popsáno dost sugestivně. Hustá, syrová povídka.