Psí život

24.08.2023

"Koukám, že seš nějakej zapšklej. Tys musel zamlada dostávat mlatu, co? To proto ty seš takovej, synku. Citu a svědomí jako u slepice..."
U Anfimky ale nebyla na vině výchova, nýbrž jeho špatná povaha - byl líný, hloupý, škodolibý a podrazácký. Nicméně ve své lenosti byl zároveň trochu mazaný, a tak se mu vždycky podařilo nějak vyváznout. Z vysmívaného klučiny se během let stane... (no přečtěte si to sami).

Když se nad tím trochu člověk zamyslí, je to vlastně až prorocky mrazivé čtení o tom, jak nebezpečné je dát lůze funkci a s tím spojenou moc - jak takový líný podrazák stoupá výš a výš a neštítí se přitom kohokoli využít, zneužít, potopit. Čím horší jsou jeho činy, tím víc se zatvrzuje.
Novelka je napsaná v roce 1912, tedy 5 let před bolševickou revolucí, která překonala asi i nejčernější Zamjatinovy předtuchy.
---
"Z příšerné nudy zabloudil Baryba do kuchyně, k Polce. Káča pitomá, ale přece jen je to živá duše. V kuchyni objeví kocoura, Polčina miláčka, a začne ho cpát do holínky. Kocour zoufale vřeští. Polka má oči na vrch hlavy, slabou rukou tahá Barybu za rukáv. A Baryba odkopne holínku i s kocourem do kouta a řehoní se jako když žebřiňák skáče přes kamení."