Průměrný děti historie
Povídka od:
David Havel
Z knihy:
Můj první polibek
Hořkej herák, sladkej sex, šedý město a kurevsky barevný osudy průměrnejch dětí historie.
Rok vydání originálu: 2021
Komentáře (2)
Přidat komentář
01.01.2022
Povídka mi tak trochu připomněla Memento a My, děti ze stanice Zoo. Konec hořkosladký, ty miluju. Štvaly mě ale dvě věci. Za prvé, postavy chvílemi mluví sprostě a následně zase spisovně, nedává to smysl. A za druhé, iritovalo mě nadužívání slova ''mne'' vůbec to neznělo přirozeně.
3
Velkým plusem této povídky je jednoznačně čtivost. Na druhé straně spojení knižních slov a vulgarismů mi nepřipadalo příliš funkční. Obzvláště v dialozích to působilo nepatřičně. Stejně nevěrohodné mi připadalo užívání termínů (např. nativismus, empirismus) a odkazy na řeckou mytologii (Charon), literaturu (Alexandrijská knihovna) atd. Niko i David díky tomu všemu vypadají jako muži na úrovni, ale to mi vůbec nesedí k jejich minulosti. Minimálně od 15 let fetovali, v tom zřejmě pokračovali dalších několik let, David s tím pak na pět let přestal (asi měl hodně silnou vůli, když to vydržel tak dlouho) a za tu dobu se vypracoval na ředitele marketingového oddělení (nebo něco v tom smyslu). Jak se stihl tak rychle zbavit závislosti, pravděpodobně i vystudovat vysokou školu a ještě se dostat na takovou pozici?
Zaujalo mě tu taktéž slovíčko "shit" ve větě "natáhli jsem ten shit do stříkaček". Předpokládám, že tím autor chtěl říct, že heroin, který si připravili, byl sra*ka. Ovšem "shit" je zároveň označení pro úplně jinou drogu, než o které se v textu mluvilo. Konkrétně se tak říká hašiši. Věta pak může být trochu matoucí.
Konec příběhu byl ze všeho nejlepší (byť nechápu, kde vzal Niko heroin, když volal Vasilovi, aby mu jej přinesl, ale Vasil za tu dobu nepřišel).
Celá povídka by se možná dala i zkrátit. Místy jsem měla dojem, že Niko jen žvaní, aby nebylo ticho. To si mohl autor odpustit. Některé pasáže jsem nepochopila vůbec (třeba to s tím "taťkou").
Na textu by se toho dalo ještě mnoho vylepšit.