Přistěhovalec

Povídka od: Clifford D. Simak
Z knihy: Poselství z vesmíru


Planeta Kimon je pro lidi záhadou. První obyvatelé Země se na Kimon dostali náhodou kvůli poruše kosmické lodi, ale nikdo z nich se již na Zem nevrátil. Kimoňané přijímají lidi, ale musí splnit náročná kritéria a mít velmi vysoký IQ. Lidé, kteří už na Kimonu žijí, s obyvateli Země komunikují, přesto Pozemšťané o vyspělých Kimoňanech prakticky nic nevědí. Dalším cestujícím na Kimon je Selden Bishop, který čtenáři dává nahlédnout pod pokličku záhadné planety.

Originální název:

Immigrant


Rok vydání originálu: 1954

Komentáře (2)

Přidat komentář

alef
18.01.2018 5 z 5

„Musíme se dostat na kloub tajemství té planety,“ řekl Morley, „ale dosud jsme nepřišli na to, jak to udělat. ... Potřebujeme jenom škvírkou nakouknout, drápkem se uchytit.“
My, lidé, máme spoustu nepěkných vlastností ... vlastně těch nepěkných je víc, než těch druhých ... jednou z nich je, že musíme vždycky do všeho štourat :-) ... k čemu všemu to pak vede se můžeme přesvědčit všude kolem nás ... už jen tohle je dost pádný důvod, proč Kimoňané s námi, zdá se, nechtějí nic mít :-) ... anebo je to všechno jinak? ...
„ti, kdo byli schopni myslet na víc než jen na zlatem dlážděné ulice a diamantové pláště, dobře chápali, že možnosti, které se lidem na Kimonu otvírají, se vůbec zlatem nebo diamanty vyjádřit nedají ... Legenda rostla, interpretována každým člověkem podle jeho schopností a způsobu myšlení, a nabývala stále větších a větších rozměrů…“
Kdo by nechtěl na Kimon, kde můžete zažít cokoliv, na co pomyslíte? ... „Byla to iluze a realita současně ... Kouzelné místo oddělující člověka od světa a syrové reality světa, místo, které v člověku budilo stálou radost a sentimentální náladu, nikoli však lacinou, vzbuzovalo v něm pocit blahobytu a vědomí vlastní důležitosti už jenom proto, že k tomuto místu patřil.“
Jj Kimoňané moc dobře ví, jak nás opít rohlíkem :-) ... a že pro nás, naduté pány tvorstva tady na Zemi, je sakra těžké přijmout fakt, že nejsme na konci evolučního řetězce, ale možná někde sotva uprostřed ... zvlášť v porovnání s Kimoňany se nám vlastně ještě nepodařilo slézt ze stromů :-) ...

Otázka zní, co nám v tom brání? ... „Nejsme schopni podívat se pravdě do očí, a přijmout fakta ...“
„Myslíte si, že jsou jako lidé, jen s tím rozdílem, že vědí o něco víc. Ale ono je to úplně jinak. Přes svou lidskou podobu jsou nám cizí, tak cizí jako třeba pavouci. Přizpůsobují se nám, aby s námi mohli udržovat kontakt.“
... pravdou je, že nikdo neví, jaké to je, ... být Kimoňan, ... ale všichni Kimoňané ví, jaké to je ... být člověk ...a tohle poznání je dost tvrdé ... pane jo ... my jsme opravdu ještě na stromech ...
... Bishop svou odpověď, pro nás, lidi, našel ....a není to ta, na kterou tu, na Zemi, čekáme ... každý se k ní musí dopracovat sám ... a jak správně uvažuje Bishop, bohužel pro Zemi, tam k tomu moc předpokladů není, protože Pozemšťané ve svém evolučním víru ztratili tu zásadní schopnost (možná, že se zdála nepotřebná) ...ztratili pokoru ...
„Pozemšťané nejsou pokorní tvorové. Už dávno zapomněli pravý význam tohoto slova. Ale tady je to jiné. Tady člověk musí být jiný. ... Začne tím, že si řekne: Nic nevím. Pak si řekne: Chci vědět....“

mgeisselreiter
20.06.2015 4 z 5

Pěkný příběh, autor hned od prvních řádků rozjíždí děj naplno, takže se povídka čte s lehkostí, jakou je i napsaná. 80%, 20.6.2015.