Poslední opat kláštera Podlažického

Povídka od: Josef Ehrenberger
Z knihy: Kovář a mečíř


Opat Jan zůstává jako jediný v podlažickém klášteře, protože všichni mniši uprchli před vojskem Jana Žižky, který obléhá nedaleký hrad Rychmburk. Kuchtík Božej, kterého se jako sirotka ujal, se ho snaží přesvědčit, aby klášter opustil. Zatím Žižka předvolává okolní zemany, aby se k němu připojili, jinak budou stiženi jeho hněvem. Jak se zachová opatův přítel a příbuzný Jošt z Rosic?

Rok vydání originálu: 1874

Komentáře (1)

Přidat komentář

cori
28.03.2021 3 z 5

(SPOILER) Krátká povídka (35 stránek) zachycuje poslední okamžiky života opata Jana a kláštera v Podlažicích. Podtitul povídky je Obrázek z válek husitských. Autor katolický kněz odsuzuje husitské běsnění a vraždění a vyzdvihuje opata jako vzor křesťanských cností, který plní své poslání za všech okolností, stejně ctná a pravé víře oddaná je i jeho neteř Růžena, dcera Jošta z Rosic, která odmítá nápadníka Viléma ze Smrčku za to, že se přidal k husitům, a zatratí i vlastního otce, že se ze strachu o budoucnost k Žižkovi přidal a za trest, že tak dlouho váhal, musel zajmout opata Jana a přivézt ho k Rychmburku, kde byl upálen. Zoufalá Růžena nalézá útočiště u rakve své matky, pohřbené v kryptě podlažického kláštera. Otec, který ji hledá, nalezne její tělo v troskách vypáleného kláštera u rakve manželky. Zemřela zadušením. On žalem umírá vzápětí. Autor mylně zasazuje Žižkovo tažení východními Čechami do roku 1422.
Poslední slova opata Jana na hranici: "Krajane a bratří! Má víra jest taková, že všechno, co se děje, z dopuštění Božího se děje, a na konec vezdy ku blahu lidstva, i na počest jména Božího napomáhá. Proto také, ač bez viny umírám, podrobuji se ochotně vůli Páně. Bože, přijmi ducha mého a odpusť jim, neboť jsou pokrevenci a bratři moji."
Promluva Růženy Rosické: "Otce nemám! Kdo trhá svazky přátelství i pokrevenství, kdo zříká se jednoty církve a sebe podává za nástroj na provádění svévole nejhnusnější: spojenec Žižkův a kacíř není otcem Růženy Rosické! Není naprosto, proč a čemu bych dále žíti měla, a duch víry mně radí, zhrzeti světem, na peleš lotrovskou zvrhlým."