Pobuda

Povídka od: Josef Karel Šlejhar
Z knihy: Zátiší

Podotýkám, že popis této povídky Pobuda, je mými vlastními slovy, po přečtení této povídky. (vodovodnice)

Povídku: Pobuda napsal autor jako by jí psal vypravěč (styl psaní) a vypravěč nám nejprve povídá o svých cestách do této krajiny plné nepohostinných hor. Kde je příroda divoká, ale nepohostinní jsou místní lidé z jedné konkrétní dědiny, kde se povídka odehrává. Okolní vesnice jsou přívětivé, jen tahle ne.
Vypravěč říká o svých pocitech z místních lidí, kdy se zde, kdykoliv tudy musí jíti, necítí dobře kvůli pohledům místních kdy se zde cítí jako vetřelec.
Popisuje místní obyvatele jako lidi (ženy, muže, mladé i staré) nehezké, zamračené, nepříjemné, hodně pijící kořalku. Zde se kořalka pije při všech příležitostech, i když žádná zrovna není, pije ráno ke snídani, k obědu i k večeři. Lidé jsou popisováni jako hádaví, pomlouvační, nesnesoucí cizince nebo lidi co se nějak odlišují od většiny a jsou strozí, jako i jejich domy nebo kostel.
Vypravěč se zmíní o místním rodákovi, který zde vyrostl, říkají mu Modrák a pobuda.
Modrák se hodně liší od ostatních, už jen svojí velikostí, je vysoký a má dlouhé ruce jako lopaty. Když se chytne práce, má ji oproti místním rychle hodovou. Ale jednou za čas ho něco nutí utéci od rozdělané práce, od lidí a je na nějakou dobu sám, než se vrátí zase spět. Vypravěč popisuje, jak občas lidé slýchají pobudovy výkřiky, jeho tělo je v lese jako v křeči, hrabe rukama v zemi, rve zuby hlínu... Když to Modráka po nějakém čase přejde, vrátí se zase mezi lidi.
Místní ho tu nemají rádi, nestojí o něj a to, že má jedno oko slepé, že je tak veliký, má sílu, práce mu jde rychleji, ostatních se straní a jednou za čas ho něco nutí utéci do lesů, nikdo neví, kde celou dobu je a co tam dělá. To vše dohromady z něj dělá pobudu a cizáka, kterého místní nesnesou i jeho žena je stejně zlá jako všichni místní.
Jednou se zase z lesů vrátí, jde do hospody, kde si nechá nalít kořalky a když jí dost vypije a odejde, najdou ho lidé na hřbitově, jak kvílí, v křeči hrabe rukama zem hřbitova, je zjevné, že své tělo neovládá.
Místní se svolají, mají to jako zábavu, ale časem to, že Modrák ničí hřbitov, i když o sobě Modrák neví, je jako by v křeči, dav rozběsní. Lidé jsou posíleni kořalkou. Vrhnou se na Modráka, kopou, mlátí Modráka vším co mají po ruce.
Když se dav trochu unaví a na chvíli přestanou, Modrák už jen kvílí, chroptí, z pusy mu teče krev, má proraženou lebku. Najednou se zase dav sjednotí, vezmou Modráka a přehodí jej přes hřbitovní zeď a dav spokojeně odchází zpět do hospody, kde si spokojeně budou pít kořalku, dohadují se, že by měli znovu vysvětit kostel a hřbitov.
O Modráka se nikdo nestará, umírá sám, jako pes za hřbitovní zdí.

Komentáře (1)

Přidat komentář

---