Paprsky
Povídka od:
Veronika Vrzalová
Z knihy:
Adventní kalendář povídek: Kdysi v zimě
Co dělat, když letní paprsky zmizí za zdmi sídláku? Lze je nahradit neony klubu a dunivou hudbou? Letošní léto bylo pro Ondru osudové, možná i v zimě zažije poprvé něco, co bude dál utvářet jeho osobnost. Tak jako tomu bylo v létě s Aňou.
Paprsky
Rok vydání originálu: 2022
Komentáře (3)
Přidat komentář
Povídka je napsaná přirozeně, vše je uvěřitelně popsáno. Dotkla se mě nostalgie a jsem za tuhle atmosféru moc ráda.
Všimla jsem si v ní kapky poetiky v kontrastu realitou polodospělého života. Taková ta křehkost, čistota dětství a pak spěch na "výhody" brzkého dospěláckého života. Ostatně, jak název povídky v sobě skrývá.
Paprsky na mě působí stejně jako metrix. Dokázala jsem si ten okamžik představit. Něco prostě nedokážeme vrátit. Jen ti, co mají dokonalou představu, se dokážou synchrozinovat se vzpomínkami.
Taková slušná povídka na „houbičkách“. Smutná, pravdivá. A hlavně potřebná pro navázání doby, času, situace pro „to“, kdy jste se cítili šťastní.
Tohle byla strašně smutná povídka. Chlapci sice první propařená noc pomohla k pocitu štěstí, ale to jen vypovídá o prázdnotě jeho zbylého života a depresích a jejich hloubkách, které se skrývají za pozlátkem laserů a neonů a hudby. Povídka mě téměř rozplakala, i když se domnívám, že to nebyl autorčin záměr. Chlapci lhali rodičům a jediné ponaučení je, že když budou chtít pocit slunce mají se jít opít do klubu... Vážně moc smutné, za mě. Vadil mi přítomný čas, ne příliš dobře zvládnutý, ale jinak to bylo dobré.