Okamžik v čase
Povídka od:
Jolana Hanáková
Z knihy:
Nejkrásnější dárek
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (7)
Přidat komentář
(SPOILER) Opět nevkusné klišé. Holka, co nemá ráda Vánoce kvůli tomu, že jí umřela matka v tento den? Nevkusný podkres vánočních svtélek... a kluk, co chce být medik, protože chce vyléčit svého bratra? Sladké až bolí zuby, nevkusné klišé.
Tohle je jedna z nejlepších povídek, které v knize jsou. Vytkla bych jen tykání zákazníkovi, jinak super.
(SPOILER) Poutavý popis prostředí spolu s podrobným vylíčením všech detailů dává čtenáři možnost propustit uzdu fantazii. Roste mu tak před očima půvabná městská ulice, jejíž centrem je geniálně pojmenovaná kavárna. Malebně vykouzlené „ladovské“ období Vánoc dává čtenáři zapomenout, že něco podobného je v naši zeměpisných podmínkách spíše sci-fi než realita a v kombinaci s perníkovým latté skvěle navozuje vánoční náladu. V naprostém kontrastu pak probíhá děj samotného příběhu, který je velmi pochmurný, melancholický až depresivní. Při vžívání se do pocitů hlavních postav nezůstane jedno oko čtenáře suché. O změnu nálady celého příběhu se autorka pokusí v samotném finále, které dává tušit hollywoodskému happyendu. Je to ale opravdu šťastný konec?
(SPOILER) Další rozhodování a proto radši nechávám bez hodnocení, protože tady fakt nevím. Zkusím jen vypíchnout něco, nad čím jsem se pozastavila: Přijde postava, kterou barmanka Ester evidentně nezná. "Co to bude?" "Jmenuji se Alex." - vážně by takhle někdo reagoval? "Nejsi ve Starbucksu" no dobře... Tykají si? Odehrává se to v Americe? Británii? V Anglicky hovořící zemi? V českém "překladu" to vyznívá zvláštně. "Až do samotného pekla" odpověděla s pohledem upřeným na tabuli - vážně by toto někdo řekl cizinci? Na druhou stranu, moc hezký ice break s citací Harryho Poterra, tedy Albuse Brumbála. To se mi líbilo moc :) Pak malinko Harry Potter flash back "Máma umřela takže v devíti přidělena tetě do péče..." mhh odkud to jen znám, ale dobře :) Usmála jsem se u čtení a vlastně mě to potěšilo. Název kavárny čas a slovní hříčky byly taky super. No a to je to, přesně proto vůbec nevím, co si o této povídce myslet. Dva lidé se zaseknou v "Čase" a to je změní. Jenže, někdy fakt potkáme někoho, kdo nás posune, kdo nás šoupne tím správným směrem, kdy se v nás fakt něco pohne, ale jak mohl vědět, že, cituji: "Má ráda tebe." připomněl jí. Mhh... tak znají se nebo neznají? Tykají si nebo jsou cizinci? A jsem tam, kde jsem byla - nevím.
Povídka Jolany Hanákové je tak milá a krásná! Člověku rozehřeje další části těla, které Anička nestihla! Miluju citáty v knihách! A Harryho Pottera já můžu kdekoliv! „Kouzlo je to, co dokážeš vnímat srdcem.“ Další úžasná povídka! Tyhle příběhy, které dodají naději já bych mohla číst pořád!
Tohle je přesně ten typ příběhů, který mám hrozně ráda. Romantický, smutný, vtipný, sarkastický, melancholický, prostě všechno. A tuším, že i tohle byla prvotina. Moc povedená.
Recenzi píšu až s odtupem a zjistila jsem, že tuhle povídku si téměř nepamatuji. Vůbec mi neutkvěla v paměti, Takže mě evidentně nijak moc nezaujala.