Nachové pustiny
Povídka od:
Michal Sirotek
Z knihy:
Mlok 2016
V nedaleké budoucnosti svět pohltila rudá "Vlákna". Nikdo neví, odkud se vzala, ale jedno bylo jisté. Nic než zkázu a smrt nepřinášela - a vzdorovat jim bylo nemožné.... Je ještě naděje na záchranu lidské rasy na troskách někdejších civilizací?
Komentáře (4)
Přidat komentář
Moc pěkný postapo příběh odehrávající se v české republice. Uvěřitelné zpracování nepřátelského parazita i vzniklých spolecenstvi.
Akční, napínavý útěk hlavních hrdinu před zaporakem, kdy se autor nebojí obětovat některé sve postavy, aby se zdárně dostali k finalnimu střetnutí.
Závěrečný boj, či spíše rozprava a vysvětlování bylo překvapivé, stejně jako rozuzleni.
Ten vysvětlující konec se srdcem mi přišel slabší, ubíral celému příběhu drajv a šťávu, a pro mě trochu víc k neuvěření. Z vysvětlení to však vychází logicky a věrohodné.
Paralelní světy mě zpocatku překvapily, bal jsem se ze to již bude prekombinovane, ale autor se s tím vyrovnal dobre a sdělil jen nejnutnější informace k osvětlení události.
Vřele doporučuji.
Námět se mi líbil a musím uznat, že Michal Sirotek píše opravdu dobře. Jen motivy postav ke konci příběhu byly na můj vkus trochu překombinované a taky ta pasáž o srdci byla slabší.
Váhám ohledně hodnocení, půlhvězdičky bohužel dávat nejdou, asi dám taky čtyři.
Mimo hodnocení: Trochu mě mrzí menší písmo u téhle novely, nečte se to úplně nejlíp, ale chápu, že je těžké nacpat tolik dílek na vymezený prostor.
Tato novela byla pro mě místy jako pouť, někdy i skrze ony nachové pustiny, které nese v názvu. Z počátku se vlekla a vypadala lehce jako zmar, který sama popisuje. Notný kus této poutě jsem nebyl nijak přesvědčený o jejích kladech. Samozřejmě, tento začátek "výpravy" byl nezbytný, abychom se mohli posunout v cestě dál a nakonec se dopátrat pointy příběhu a pochopit celý děj.
Jinými slovy - jak jsem psal, začátek pro mě byl lehce trpký. Děj příběhu se odehrává v postapokalyptickém světě, který autor pečlivě popisuje. Detailně, ale zároveň se nezabývá zbytečnostmi - ačkoliv se to zprvu třeba nezdá. Vše do sebe nakonec zapadá - vše má svůj význam... Novela mě zaujala až, řekněme, ve své polovině, kdy i děj samotný nabral dosti na obrátkách, věci se začínají ukazovat v pravém světle a záhada okolo "vláken" se začíná rozmotávat.
Asi mi příběh jako takový tolik nesedl, ale musím uznat, že byl dobře a čtivě napsaný a působil na mě i v některých ohledech autenticky - to asi i hlavně díky zanesení příběhu do kulis reálného světa. Tedy toho našeho, ze všech možných....
Co mě trochu zklamalo byl konec. Trochu jsem doufal, že se autor vyhne jistým.. Klasickým reáliím, formám zakončení - však rozebírat konec jako takový zde nebudu, abych neprozradil z děje příliš.
Těžké bylo pro mě rozhodnutí ohledně hodnocení novely. Tři či čtyři hvězdy...? Procentuálně zhruba na 70 - 75 %, takže čtyři hvězdy si myslím, zaslouží..
V základu slušně odvedená žánrovka, kterou strhávají dialogy, absence překvapení a kýčovitý závěr. Druhý a třetí faktor ovšem nejsou z mého pohledu tolik chybou autora, jako spíš vlastnosti konkrétního žánru, ve kterém se toho stran příběhové kostry asi moc jinak dělat nedá - ceteris paribus nabízí zkrátka potřebné rekvizity pro odhadnutelnou šachovou partii od postav přes enemíka až po poměrně klišovité finále. Důsledkem je, že aspoň rámcově odhadnete děj tak o dvacet stránek dopředu.
Problém mám s dialogy. Nevěřím postavám, které ve vypjatějších situacích mluví spisovně a/nebo v rozvinutých větách. To za běžných podmínek. V drsném prostředí - kterým postapo zcela jistě je - jim to nevěřím prakticky za žádných okolností, pokud nejde o kněze při mši. Takže když dvojice nastupující do džípu řekne "alkohol a tabák" místo "chlast a cigára", obracím oči v sloup. Protože tohle nezazní ani v putyce čtvrté cenové skupiny za běžného provozu. Někdy se to drží, ale celkově repliky spíš tíhnou bud k frázovitosti nebo nevěrohodné spisovnosti.