Můj táta vodník

Povídka od: Martin Drtina

Z knihy: Mlok 2016

Mladá dívka se těžko vyrovnává se skutečností, že je její otec vodník.

Rok vydání originálu: 2016

Komentáře (6)

davidurban1973
30.09.2018

Hezky napsane, ctive. Prožitky hrdinky uvěřitelné. Zajímavé téma s vodnikem. Závěrečné rozuzleni ok, ale reakce otce pro mě divná, nepochopitelná a spis přehnaná.

Arenga
01.08.2017

dobře napsané, živý děj, logicky uvěřitelné

Knihožroutová
05.05.2017

Za mě jedna z nejzdařilejších povídek, líbila se mi po Zahradě asi nejvíc.

Teron
29.04.2017

Civilní pojetí a naturalismus fungujícího zasazení vodníka do běžného prostředí funguje na výbornou. Jak u malé holčičky, tak u puberťačky. Trošku mě zamrzelo jen opakované použití fíglů "já vám o tom ještě nevyprávěla?". Jak to musí skončit, je celkem zřejmé už od příchodu dvou pánů od R a člověk si jen říká, kdo bude mít na starosti odvetu. Což není rozhodně výtka, jen dobré najetí na hru očekávání finálního úderu a fantastika na chviličku ustupuje thrilleru.
Tohle krásné najetí ovšem dost podráží "finále" zahrané v mých očích do autu a taky mi uniká, v čem měla být ona prohra. Přijde mi, že autor si nebyl jist, jak by to vlastně mělo dopadnout a mě po dočtení zůstal trochu WTF pocit, o to rozmrzelejší, že všechno předchozí bylo sakra dobře podané i navržené včetně ochutnávky duše. Na pomezí 3 - 4, protože průměr to určitě není.

Skeeve
30.03.2017

Slečínka se vyrovnává se skutečností, že její otec je vodník, což snad není nic tak traumatizujícího v tomto příběhu. Trauma o dost větší měl zřejmě otec, že vychoval takového rozmazleného spratka.
Tato krátká povídka je psána z pohledu oné slečny a začíná u jejího dospívání. Trochu až lehce přehnaným pubertálním stylem "ahojík milý brávíčko!", což je trochu v rozporu s druhou polovinou povídky, kdy protagonistka vypráví o svém dospělém já a změní se styl vyprávění na "dospělejší verzi" . V rozporu, protože vyprávění je kontinuální a nejedná se o žádný přechod, skok mezi deníky či o dvě vyprávění s časovým odstupem.
Povídka sama o sobě je dosti naturální a místy připomíná úryvky svěřování se týraných žen svými partnery. Drtina se v této části snaží zaujmout čtenáře upřímností děje, popisů "ošklivostí" bez pozlátek. Neměl jsem však zde pocit, jako z jiných podobných povídek, že by se snažil stavit právě jen na tomto, což oceňuji. Ale počtení, které bych vyhledával, to není.

Ronkar
01.10.2016

Musím říct, že tohle bylo v některých okamžicích síla (agresivní sadistický manžel), ale celkové vyznění dobré. Je to námět, který by se pěkně hodil do "kingovského" stylu. Více psychologie postav, prohrabat se jejich dušemi, bolístkami, ale i radostmi. Dojem zůstává pozitivní, ale mohlo to být ještě lepší.