Dům pana Bulemanna

Povídka od: Theodor Storm
Z knihy: Mrtví jsou nenasytní, Strašidla, duchové & spol.

V literatuře 19. a 20. století se často setkáváme s MOTIVEM STRAŠIDELNÉHO či ZLOVOLNÉHO ZVÍŘETE. Nejslavnější povídkou s tímto motivem je Černý kocour od E. A. Poea. Zvíře se stává morálním strašákem hrdiny, jehož svědomí je zatíženo vraždou, a coby činitel trestající je samozřejmě schopno uchýlit se i k záludnostem. Snad právě tato povídka nechtěně způsobila, že kočka, nesčetněkrát „obsazovaná\" do hlavních rolí strašidelných povídek a moderních hororů, si získala špatnou pověst pro svoji nevypočitatelnost a vrtkavost.

Četností strašidelných příběhů s těmito motivy kočka úspěšně konkuruje i myším a krysám, které se proslavily až ve 20. století, např. v povídkách H. P Loovecrafta Krysy ve zdech či Henryho Kuttnera Hřbitovní krysy a konečně v trilogii Krysy, Doupě a Panství Jamese Herberta. Tyto horory se však většinou omezují už jen na žravost hladových hlodavců.

Storm, klasik německé literatury 2. poloviny 19. století, v jehož díle tvoří Dám pana Bulemanna spíše výjimku, však žravost koček příliš nezmiňuje. Ponechává na čtenáři, aby domyslel hrozbu, jež dřímá ve zvířatech. Díky absenci fantastických prvků a mystickému ortelu, kterým příběh končí, je tato povídka považována za jeden z prvních moderních hororů v německé literatuře.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---