Devět životů
Povídka od:
Markéta Klobasová
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy
Německý voják Werner von Welden bojuje v zákopech 1. světové války, která zuří již čtvrtý rok. Při britském útoku mu granát utrhne ruku, kterou odnese divná kočka. Když se však probudí v lazaretu, ruku má na svém místě. Co mají kočky v úmyslu a jak ovlivní světové dějiny?
Komentáře (7)
Přidat komentář
Děj odsýpal, ani mi nakonec nevadil netradiční pohled na apokalypsu (ne všechno post-apo musí být nukleární, zombie či upíří), ale jako ostatním hodnotitelům mi nesedla kombinace mnoha nesourodých motivů a osobně jsem moc nebyl schopen pochopit motivaci postav.
Zatím mám přečtenou první povídku, ale můžu říct, že předčila mé očekávání. Perfektní začátek, syrový a celkem uvěřitelný. Pak přijde mírné polevení v lazaretu a pak opět pořádná nakládačka v závěru.
Bylo mi trochu líto některých postav a tak nějak mi přišlo, že jsem se se stejným záporákem už někdy setkal, jen nevím kde.
Příběhu by slušelo trochu víc stran a mám pocit, že autorka už ze zásady neumí plnit zadání. První povídka v postapo knize a odehrává se před apokalypsou, ke které ani nedojde. Stejně tak se jí to povedlo v povídce "Oni" v minulé antalogii a opět v tom měl prsty Johann Siegfried.
Musím souhlasit s komentáři níže. Úvodní povídka mě nikterak neoslovila a k další četbě nikterak nenavnadila.
Asi chápu, jaké důvody vedly k jejímu zařazení do sbírky tohoto žánrového ražení, ale přesto nemám pocit, že k tomuto žánru patří.
Mám pocit, že autorka smíchala víc ingrediencí, než bylo zdrávo. Výsledkem je nemastná, neslaná povídka, která působí dojmem, jako kdyby ji napsali ve vší úctě k autorce Pejšek s kočičkou.
No musím říct, že jakožto úvodní povídka v knize je to opravdu velká bída. Do povídek o apokalypse bych jí určitě nezařadil, dočteno jen z nutnosti a nemám chuť ani pokračovat na další povídky po téhle slátaňině...
Je to všude.
Šíří se to napříč realitami
jako nákaza,
jako tyfus a mor.
A bude to horší...
Až moc velký mix všeho možného. Přes bohy, kočky až po vlkodlaka. Ani jeden, snad krom koček, nedostal moc velký prostor. Mě osobně vadí, že potenciál vlkodlaka byl vesměs nulový. Myšlenka není zas tak špatná, ale něco bych ubral. Ten všemožný mix povídku celkem potopil. Nejhorší na tom bylo, že je to první povídka v tomto svazku a možná i některé čtenáře odradí. U mě tomu tak není, ale víc jak 50% tomuto příběhu nedám.
Malá ochutnávka:
Smrrrt je koloběh života. Německo přřřeci umírrrá, koťátko, copak to nevidíš? Brrrzy bude konec. S vámi všemi. Hladoví váleční psi ze severu a západu vás rrroztrrrhají. Mao-šen očistí zemi od slabých a zrrrádců... A pak bude vše pod jejími sametovými tlapkami vzkvétat. Vrrrátí se starrré časy.....
Tak nějak je všeobecně známé, že o kočkách se říká, že mají sedm životů. Devítka mi nesedí. Navíc hlavního hrdinu zastihujeme už při jeho posledním životě a tak je čtenář ochuzen o jeho předešlé činy a nezná tak úplně jeho povahu nebo náturu. Myslím, že vše bylo nepsáno. Vybral jsem pět citátů a paní spisovatelka už je má na svém profilu.
Citát: Mňaučení znělo nad masovým hrobem z kilometrů zákopů nepřístojně. Zlověstně.
Vlčí bůh bojuje proti kočičí bohyni v kulisách první světové války. Autorka se pokouší naroubovat do své povídky kočičí božstva, nesmrtelnost, španělskou chřipku, mumie, aby dospěla k závěru, že kočky lžou. Tato úvodní povídka celé sbírky mě tedy k pokračování v četbě moc nenavnadila.
Souhlasím s názorem, že první povídka v knize nenavnadila. Slátanina - 1. světová, bohové, kočky, vlkodlak?