Bratr Emil Křepelka
Povídka od:
Zdeněk Mikeska
Z knihy:
O lidech a lidičkách Valašskokloboucka
"Pracovníků se nemá zapomínat!" napsal kdysi bývalý starosta Sokola Eduard Marák.
Tak zní úvodní věta autora a následně dodává, že jedním z takových, na které by rád zavzpomínal je amatérský hudebník bratr Emil Křepelka, který ve 20. letech 20. století byl předsedou hudebního oboru tělocvičné jednoty Sokol ve Valašských Kloboukách.
Tehdy měly Valašské Klobouky poměrně málo obyvatel a přes odlehlost od kulturních center to bylo v kraji, kde převládá vesnický život svým způsobem jediné centrum jižního Valašska.
Nebýt lidí, kteří nelenili a učili se mnohem obtížněji skladby přes notové zápisky, což bylo mnohem pracnější, než kdyby si to přehráli třeba přes gramofon, tak by se těžko dostala náročnější muzika k občanům.
Autor proto vyzvedává Emila Křepelku, a současně vzpomíná i na jeho syna, nositele téhož jména, který žil v letech 1922 - 1985, a většinu svého života věnoval vážné hudbě, mimo jiné byl i šéfem opery Slezského divadla v Opavě.
Závěrem autor uvádí, že salónní orchestr při svém největším rozkvětu v r. 1924 byl dvanáctičlenný a postupem lete se v něm vystřídalo 62 hráčů na klavír, housle, cello, kontrabas atd.
Emil Křepelka v r. 1929 odešel z Valašských Klobouk za svým povoláním do Valašského Meziříčí (pracoval jako úředník katastrálního měřičského úřadu), a tím pádem se hudební těleso skrz nedostatek dorostu pomalu rozpadal.