Barva smrti
Povídka od:
David Šenk
Z knihy:
Ve stínu apokalypsy
Kometa zvaná Albín zamořila zemi výtrusnicemi houby, která žere dřevo a nedá se zničit. Lidstvo bojuje o přežití. Sam Taylor, který vidí do budoucnosti, má možná řešení, jak se zachránit.
Komentáře (5)
Přidat komentář
Taková krátká povídka. Netradičně pojatá apokalypsa, ale nějak mě houby, halucinace, vize budoucnosti a cesta za Valerií nenadchla.
Bylo to dobré a nebýt rozsahu povídky bylo by to lepší. Trochu jsem se ztrácel v postavách, i když jich tu moc nebylo. Atmosféru mohl autor trochu víc gradovat. Závěr mi přišel trochu uspěchaný, prostě moc velký střih. A epilog tam vůbec být nemusel, bez něj by to snad bylo i lepší, takhle tam prostě vůbec nezapadal.
...myslí si, že se budoucnost neustále mění
a já mu věřím.
To co si pamatuju se stane.
A já viděl v budoucnosti
opět růst stromy.
Tohle je nejkratší povídka v této antologii, ale zároveň je jedna z těch nejlepších. Postapo o Zemi po útoku trochu jiných mimozemšťanů a k tomu muž, jenž má vize a vidí do budoucnosti. Mrazivé, dobrodružné a dobře napsané.
Malá ochutnávka:
Asi po půl hodině narazili na místo, kde z moře vystupovala asfaltová cesta, zvedala se několik metrů nad hladinu a na jejím vrcholku stálo zaparkované auto. Bylo ošlehané vodou a větrem, značně prolezlé, ale když připluli blíže, jasně rozpoznali nápis na dveřích: …...místo, kde se zrodila Americká svoboda....
Líbí se mi ta rychlost, jak příběh v této povídce ubíhá. A není se ani čemu divit, málo stránek znamená vyvarování zbytečných pasáží, které by možná i nudily. Proto je to svižné s dobrým obsahem. Dokonce i pointa mě překvapila.
Citát: Svět se posral. Nevšiml jste si?
Konec mi přišel poněkud useknutý. Povídka na mě působila dojmem nedodělku, pointa se slimáky byla jakoby uměle přilepená.
Aneb jak můžou být komety nebezpečné. Stačí, když zavlečou na Zemi, co tam nepatří a to tam skvěle bují. Povídka je kratičká, ale má spád. Lidi si časem umějí poradit se vším, leč toto dle závěru soudě bude běh na dlouhou trať... :-)