Aprilium
Povídka od:
Oskar Fuchs (pseudonym)
Z knihy:
Krásky a vetřelci: Pulp stories
Popis není zatím k dispozici.
Komentáře (4)
Přidat komentář
„Boj se stínů.“
„Pamatuj,
kdekoliv bude stín a tma,
tam na tebe
čeká smrt.“
Z pěti knih, co pan spisovatel Oskar Fuchs napsal, jsem četl dvě. První mi moc nešla, druhá jen tak tak. A tak jsem se rozhodl, že další jeho díla už číst nemusím. Této povídky jsem se tedy docela bál. A zpočátku je proč. Pan spisovatel tu kapitolu od kapitoly skáče do jiných situací a skoro to vypadá, že se připravuje na menší knihu, místo povídky. A opravdu jsem se v tom za chvilku přestal docela orientovat.
Citát. Jak jste našli cestu sem tak rychle?
Budu se opakovat s hodnocením u několikáté povídky z pulpové Epochální sbírky, ale opět mi přišlo, že text byl příliš krátký na to, abych si nějak oblíbil postavy a někomu fandil (i tady ve sbírce třeba Neffi nebo z dřívějších epochálních antologií bych zmínil povídky páně Bureše). A když se to povídce nepovede, tak ji prostě lépe než dobře hodnotit nemohu. V této povídce sledujeme konflikt dvou stran, kdy císař vyrazí zpacifikovat vzpurnou planetu a tak nějak se za celé trvání textu nedočkáme žádného zvratu, žádného překvapení nebo něčeho, co by vystoupilo z jisté šablonovitosti textu.
Ač strašlivě nerad, neboť mám knihy pana Fuchse rád, musím Aprilium hodnotit jako nejslabší článek antologie. A to z toho důvodu, že množství postav, míst a dějových linek je až příliš velké na krátkou povídku a zasloužilo by si to daleko více rozvést. Takto Aprilium působí až příliš chaoticky a zkratkovitě.
Neurazilo, ale ani nenadchlo. V povídce se vystřídalo až moc postav, ze všeho dění byly jen takové útržky. Z nich se sice vyloupnul jakýsi děj, ale nic, co by mě chytlo.