Lodní deník podobné

Kremličkova výchozí poetika, inspirovaná dikcí kuriózně rýmujícího totálního realisty Egona Bondyho, prořezává postmoderně mnohovrstevnaté vidění světa, které básníkovu poezii proměňuje v přepestrý kaleidoskop semílající útržky reality a snění a posouvající charakter autorského textu k bohaté intertextové koláži. Básníkovy počáteční sevřené rýmy se rozpouštějí v široká asociativní pásma, která spontánně přecházejí mezi poezií a prózou a v nichž se prostupují citace a parafráze cizích textů s akcentem základních životních potřeb svobody a dialogu, které komunistický režim – v němž Kremlička prožil sedmadvacet let – odpíral. Vrcholem tohoto literárního úsilí se stala próza Lodní deník, která sedimentovala sedm let.... celý text