Kylar-S
komentáře u částí děl
Z této povídky jsem byla naprosto na větvi. Jednu chvíli jsem se přistihla, jak zadržuji dech (můžeme snad říci, že na přání samotného autora), v té druhé jsem se musela neskutečně smát. Ihned po přečtení jsem se běžela podělit s dalšími lidmi, kniha ne kniha, děj ne děj. Co na tom záleží! Ohlasy byly většinou pozitivní, jak jsem taky očekávala. Až na jeden, kdy bylo vyřčeno, že je to neskutečně nevkusné. Ale ano, ve své podstatě je. Proto je to taky tak dráždivě čtivé. Nemůžete přestat, nikdy nemáte dost, tedy, alespoň někteří z nás. My, kteří Palahniuka čteme už nějaký ten pátek, víme své. Víme, odkud ty své nápady čerpá. Je to realita. Sice určitě poněkud přikrášlená a dána do vhodného prostředí a kontextu, ale přesto. Skutečné příběhy, lidská magoriáda. Palahniuk nemá potřebu nám něco nalhávat, stačí mu čerpat z podivností a úchyláren, které se dostanou k jeho uším. A díky tomu je tak skvělý, díky tomu, že je tak naturální.
