vejs komentáře u knih

Rozetmění na mě působilo podobně jako předchozí díl. Ke čtení jsem se dostal hlavně proto, že když už jsem měl za sebou první dva díly, chtěl jsem vědět, jak celý příběh skončí. Samotné čtení mě ale nijak výrazně nenadchlo a místy jsem měl pocit, že se děj zbytečně táhne. Závěr sice uzavírá celou sérii, ale celkový dojem z knihy zůstává spíše podprůměrný.

Boží hrob pro mě celkově příliš nefungoval. Ani u prvního dílu jsem neměl nijak zvlášť pozitivní dojem a tady se to bohužel potvrdilo. Příběh se místy zbytečně odchyluje a často působí zdlouhavě, aniž by mě dokázal opravdu vtáhnout. Čtení mě spíš unavovalo, než bavilo, a kniha ve mně nezanechala výraznější dojem.

Nikdynoc nebyla úplně špatná, ale něco mi v ní chybělo. Kniha má dobrou a temnou atmosféru, která dokáže zaujmout, jenže ne vždy mě udržela naplno vtaženého do děje. Poznámky pod čarou byly místy zábavné, ale hlavně ze začátku jich bylo tolik, že na mě působily spíš rušivě. Celkově je to zajímavé čtení, které má své silné stránky, ale úplně mě nepřesvědčilo.

Volper se mi moc líbil. Mám rád akční válečné knihy a žánr litRPG, takže jejich spojení pro mě bylo naprosto ideální. Příběh má svižné tempo, hodně akce a herní prvky jsou do děje zakomponované přirozeně. Čtení mě bavilo od začátku do konce a tenhle mix žánrů mi přišel opravdu povedený.

Kniha mě mile překvapila. Původně jsem ji začal číst jen kvůli čtenářské výzvě, ale postupně si mě získala svou klidnou a pohodovou atmosférou. Vyprávění je nenápadné, ale příjemné, a člověka dokáže vtáhnout právě svou jednoduchostí a laskavým humorem. Nakonec jsem byl rád, že jsem po knize sáhl, i když to původně nebyl můj záměr.

Kniha mě bohužel příliš nezaujalo. Přestože má kniha zajímavý detektivní základ a atmosféra Londýna je vykreslená poměrně dobře, děj mi často připadal zbytečně zdlouhavý. Některé pasáže se táhly a ubíraly příběhu na napětí, které bych u detektivky očekával. Celkově mě kniha nenutila číst dál s nadšením a dojem z ní je spíše průměrný.

Kniha Rozcestí krkavců se mi líbila, ale nepůsobila na mě úplně jako klasický román. Spíše jsem měl pocit, že čtu soubor povídek, které na sebe navazují a postupně vytvářejí širší celek. Jednotlivé části jsou zajímavé samy o sobě, ale chyběla mi silnější, souvislá dějová linie typická pro román. Přesto má kniha svou atmosféru a svět, který dokáže čtenáře vtáhnout. Jako celek na mě působí originálně a čtení jsem si užil.

Adamsův styl je geniální. Kniha je od první do poslední stránky nabitá absurdními situacemi, inteligentní ironií a hláškami, které okamžitě zlidověly. Příběh Arthura Denta je vlastně jen záminkou pro smršť bláznivých nápadů, ať už jde o depresivního robota Marvina, vogonskou poezii nebo smysl života. Je to jedna z mála knih, u které se člověk opravdu směje nahlas.

Sázky jsou tady nejvyšší z celé série. Rik už nebojuje jen proti vnějším nepřátelům a hordám nemrtvých, ale jde mu po krku i samotná Inkvizice kvůli jeho původu. Kniha má temnější atmosféru a pocit blížící se katastrofy je hmatatelný na každé stránce. Je to drsné, osudové a akční scény jsou (jak je u Kinga zvykem) popsané naprosto špičkově.

Rik se tentokrát dostává do ještě nebezpečnějších situací, kde se mísí drsná vojenská akce s vysokou politikou a intrikami temných elfů. Děj má opět strhující spád, nechybí černý humor ani momenty, kdy jde hlavním hrdinům o krk. Autor dokáže skvěle vygradovat napětí a uzavřít hlavní dějové linky.

Rik a jeho jednotka jsou zpět a vrhají se do další sebevražedné mise, tentokrát točící se kolem zlověstné magické věže. Kniha si zachovává všechno, co fungovalo v jedničce: zběsilé tempo, syrovou vojenskou akci a temnou atmosféru plnou magie a intrik. Není tu místo pro nudu, děj se žene dopředu bez zbytečných odboček.

Tato kniha je pro mě naprostá trefa do černého. Od prvních stránek mě děj okamžitě vtáhl a díky skvělému tempu a napětí mě nepustil až do samotného konce.
Příběh je výborně vystavěný, akční a má tu správnou hutnou atmosféru. Je vidět, že autor měl námět pevně v rukou a dokázal ho perfektně prodat, takže hluchá místa byste tu hledali jen těžko. Všechno do sebe zapadá a čtení je tak ryzí zábava.

Velmi příjemná sci-fi klasika se skvělou atmosférou. Simakův nápad s mentálním cestováním vesmírem je výborný a kniha se čte jedním dechem.

Právě díky kvalitě námětu ale zamrzí, že ho autor nerozpracoval víc do hloubky. Příběh je poměrně jednoduchý a přímočarý, takže ve výsledku román působí spíše jako dobrá povídka, která skončila dřív, než se stihla naplno rozvinout. Ten svět by si zkrátka zasloužil víc prostoru.

Kniha mě bavila, ale musím přiznat, že první díl byl o něco lepší. Královna smrti má pořád typickou Žambochovu energii a čtivost, ale už jí chybí ten wow efekt, který měl začátek. I tak skvělé čtení, jen je škoda, že příběh nemá třetí díl – rozhodně by si to zasloužil.

Po letech jsem se k téhle knize vrátil a musím říct, že je stejně úžasná jako tehdy, když jsem ji četl poprvé. Atmosféra, tempo i styl psaní mě znovu naprosto pohltily. Žamboch prostě umí vyprávět tak, že se čtenář do děje ponoří od první stránky. Skvělý návrat k příběhu, který rozhodně nezestárl.

Po dvou skvělých dílech pro mě byli Sochaři masa bohužel zklamáním. Kniha sama o sobě není špatná – má zajímavé momenty a dobré nápady – ale po úchvatných Theatre Macabre a Okovech osudu působí slaběji. Chyběl mi ten tah na čtenáře a hloubka, na kterou jsem si u autora už zvykl. Škoda, potenciál tu byl, ale výsledek mě tentokrát úplně neoslovil.

Na Okovy osudu jsem se těšil po předchozích dílech a rozhodně nezklamaly. Styl zůstává stejně čtivý a poutavý, postavy si drží hloubku a příběh je tentokrát o něco propracovanější. Děj mě bavil o trochu víc než u Theatre Macabre a celkově mám pocit, že série se vyvíjí správným směrem. Skvělé pokračování, které si udrželo kvalitu a přidalo na síle.

Oproti nultému dílu mě Theatre Macabre příjemně překvapilo. Příběh je propracovanější, postavy působí živěji a celý děj má větší hloubku. Navíc mě potěšilo, že se autorovi podařilo do temnějšího prostředí dostat i humor – párkrát jsem se upřímně zasmál. Skvělý posun vpřed, který mě bavil od začátku do konce.

Kniha mě od začátku vtáhla a četla se opravdu rychle – autor má svižný styl, který nutí obracet stránku za stránkou. Přesto ve mně po dočtení zůstaly rozporuplné pocity. Něco tomu zkrátka chybělo – možná větší hloubka postav nebo silnější emoce, které by příběh dovedly do opravdu nezapomenutelné roviny. Celkově ale zajímavé čtení, které stojí za pozornost, i když ve mně nezanechalo tak silný dojem, jaký jsem čekal.

Šestý díl pro mě byl úplně nejslabší z celé série. Přišel mi zbytečný a měl jsem pocit, že poslední dva díly celou sérii spíš zničily než posunuly dál. Byla to velká škoda oproti tomu, jak dobře příběh začínal.