Sejmůr
komentáře u knih
Podruhé dnes už vychází slunce
Jan Hofírek
Dovolím si reagovat na hodnocení uživatele knih-o-mol, se kterým nelze v jeho plné šíři souhlasit.
Dovolím si zároveň pro podložení svého tvrzení citovat z knihy Chrám plný květů, kde je z překladů Antonína Límana patrné, že například sám zakladatel formy, Macuo Bašó, v komentáři tolik zatracovaný "egocentrismus" neodsuzoval, sám podobná haiku psal, viz následující texty:
Z Eda nesu
na vějíři malý suvenýr -
horský vánek z Fudži
Můj letní plášť -
ještě jsem nevychytal
všechny vši
Jak měkkýš
se skořápkou škeble
loučím se s podzimem
Ve zmíněném komentáři citovaný text Ivana Wernishe je jako příklad dobrého haiku naprosto nevhodný. V haiku jde o zachycení přítomného okamžiku, o zachycení skutečnosti. Pomocí tohoto útvaru lze tedy zachytit jen to, co je možné postihnout pomocí smyslů. Jen to, co je reálné. Pravdivost tvrzení je jednou ze základních požadavků na formu. Hluchavky nemají nožičky, v této literární formě tedy není možné napsat, že se kvítka hluchavek seběhla.
Kde naopak souzním s hodnocením výše uvedeného uživatele, je výtka k poměrně časté dopovězenosti textů.
Aby forma zůstala živá a čtenářsky zajímavá, je žádoucí odlišný přístup, různost prostředí a rozmanitost stylů psaní jednotlivých autorů. V tomto ohledu vysoce hodnotím smysl pro humor ve zkratce zachycený v textech Jana Hofírka.
Přikládám výběr několika vynikajících haiku, s pomocí kterých bych chtěla knížku doporučit k přečtení:
Bezvětří -
ze strniště odcházejí
plačící děti
Výkřik sestry -
v čekárně se zvedl
pan Další
Túú tú Túúú tú -
od radnice odjíždí
kolona aut
Srpnová noc -
už nevím
co si ještě přát
Chodí pešek okolo
Eva Límanová
Díky náhledu na válečné dění optikou dítěte kniha dokáže působit na čtenáře nečekanou intenzitou. Velmi náročné téma je psáno s obrovským nadhledem a moudrostí. Emotivní pasáže se vyváženě střídají s jemným humorem. Z mého pohledu výborně zpracovaná kniha.
