Rave komentáře u knih

(SPOILER) POZOR SPOILER: Jestli jste přečetli jedním dechem Dívku ve vlaku, tak toto prosím neotvírejte. Jde o vylouhovaný a velmi laciný odvar. Navíc, k uzoufání nudný. Měla jsem přitom ke čtení ideální podmínky. Manžel i děti v luftu, nalitá sklenka vína, před sebou celý den i noc! Zavrtala jsem se pod deku a se slastí jsem se začetla do očekávaného bestselleru. Začátek jsem musela číst třikrát. TŘIKRÁT! Tak dokonale zmatený byl obyčejný popis, co vidí hlavní hrdinka ze svých oken domu. Pět domů, hm...dobrý! Po východní straně stojí katolická škola, aha, tak ještě i katolická škola...kde sakra, s takovou, její dům vlastně v ulici stojí? Na jih bydlí Takedovi, přes ulici od Russelových Millerovi...ehm, jo. Dům 206/208 je neobydlený (jo...asi ho tedy vidí...ehm odsud?). Vedle domu máme park a přes něj vidím, do oken právě přistěhovaným Russelovým...aha..co? Přes celý park vidím někomu do oken? Ale. Udělala jsem si mapku (!), až tak jsem byla natěšená se do tohoto románu začíst. Ovšem, následný děj vše zabil. Z hlavní hrdinky se vyklubala sebestředná alkoholička trpící agorafobii. V Dívce ve vlaku jsem s hlavní postavou soucítila a fandila ji, tady jsem se přemlouvala číst si o příhodách Anny dál...Alkohol, prášky, sebelitování. Na webu přitom uznávaná psycholožka, která plodí takové perly, jako "měla bych zvolnit" (tak určitě...vymátožíš se z postele v 11hod, celý den jsi v pyžamu, o osmiletou dceru se musí starat manžel, jídlo ti vozí až před dveře a tvou jedinou smysluplnou činností je sledovat drby okolo. Vysilující, zvolni prosímtě...). Ale říkala jsem si, dobrý, patří to k nemoci, to se rozjede, příběh bude určitě dobrej, to dám! Ale, nešlo to.... Slovní průjem. Totální slátanina plytkých dialogů o ničem. Jako když zachytíte prostředek cizího rozhovoru. U 120 stránky jsem vzteky nalistovala závěr. Aha. Takže asi wow?! Ne. Takže znovu, pro nadšence Dívky ve vlaku: když tuto knížku neotevřete, ušetříte si den života. Nedoporučuji.