mrakoplas42 komentáře u knih

I když je nesnesitelné horko letních dní v současné slovácké vesnici všudypřítomným elementem valné části knihy, globální témata jako klimatická změna (či politická situace) postavy ani autor neřeší, a i přes příchod nových vedlejších postav se celý děj ubírá příjemně komorním a introspektivním směrem. Čtenář si může užívat popisů všedních dní a charakterů, které jsou blízké každému, kdo kdy žil mimo stín městských sídlišť – od souseda s nadšením pro haraburdí přes nikotinem prolezlou prodavačku po vesnického učitele. Událost, která rozhýbe děj a stane se tématem knihy, nastává již v první pětině.

Postava Eduarda Klainera jde mimo zažité a omílané představy o padesátiletých vesničanech. Pravidelně běhá, přes současnou nezaměstnanost se netopí v dluzích a přes určitou skepsi (zejména v rozhovorech) nepůsobí jako někdo, kdo by se životem jen plahočil.

Mezi ty nejlepší aspekty knihy patří atmosféra všedních (a horkých) letních dní, uvěřitelné a do děje vkusně zařazené vedlejší postavy a zejména popisy myšlenkových pochodů hlavního protagonisty. Kniha si nehraje s tím, že by zadané postupy nebyly již někde napsány a objeveny, ale vypráví příběh, který chce vyprávět.

Anotace knihy možná zbytečné používá termín psychothriller (příhodnější by byl prostě psychologický román, i když napětí zde nechybí, spíše naopak). Kniha nebrzdí s tempem a na ploše dvou set stránek stihne odvyprávět a uzavřít příběh, načrtnout několik postav a obšírně popsat horké letní dny (a noci). Kniha nikdy nejde mimo hranice žánru je osvěžujícím závanem v současné české beletrii zejména lehkostí, s jakou je psaná.

27.04.2024

Prvotina Jakuba Fránka minimalisticky protíná žánry, z nichž každého si bere podstatné (vědecko fantastické postupné odhalování machinací světa a technologii, úzkostná atmosféra psychologických románů apod.). Příběh se rozeběhne téměř okamžitě a svět Věže (který zde není zas tak důležitý, jak nasvědčuje titul knihy) je vysvětlován postupně, však jen do té míry, jak ho poznává Petr Janočka, hlavní hrdina knihy. Proti hrdinovi stojí z počátku anti-utopistická neútěsná byrokracie (ne nepodobná té z Gilliamova Brazilu nebo Kafkova Procesu) stojící na bizarních, avšak živých postavách (kde každá má v ději své místo).

Osvěžující je, že se hrdina různými odděleními Věže potlouká nehierarchicky (nešplhá po nějakém interním řádu věcí), ale je mezi událostmi a postavami vláčen chaoticky. Kniha vyzní jako společenská i politická kritika bez zbytečného tlačení na pilu a soustředěním se pouze na osud jednotlivce uvnitř (ne)fungujícího systému. Knize lehce uchází dech v poslední pětině a vyústění děje nevyzní tak, jak by mohlo (podáno vysvětlujícím rozhovorem) a lehce nadbytečná je i poslední strana dovysvětlující události po knize. I přes tyto lehké připomínky se kniha čte skvěle od první strany, soustředí se na to, co chce říct a zbytečně neodbočuje až do konce.

2 05.05.2020