kychot
komentáře u knih
Liverpoolský kohout
František H. Šubert
Byl jsem jen rok pionýrem – a to ve školním roce 1965/66. A může za to Liverpoolský kohout.
Chodil jsem do 6. třídy, když mě trochu opožděně šátkovali, protože předtím jsem nějak zlobil a tak mě "za trest" nevzali do Pionýra, na což vděčně vzpomínám.
Ale v té 6. třídě (1965-66) vedla tu třídní skupinku sestra našeho spolužáka a to tím způsobem, že na pionýrských schůzkách nám četla Liverpoolského kohouta, což byl takový krvák od jednoho předválečného buržoazního spisovatele brakové literatury. Začíná tím, jak nějaká lady jede z nějakého nočního clubu tuhou mlhou, její řidič najednou zaslechne hrozné zakokrhání, a když ji doveze do jejího zámečku a otevře zadní dveře její limousiny, vyvalí se z nich mrtvá lady v tratolišti krve. "Tak to byla první kapitola, milí pionýři, a pokračování bude zase na příští schůzce."
Atd. a jedna z posledních kapitol byla o tom, jak nějaký náhodný zlodějíček zavítá až do opuštěné vilky na kraji Liverpoolu, krade tam a najednou uvidí nějaký proužek světla. Neodolá zvědavosti, nahlédne tam a vidí šíleného chirurga, který zaživa pitvá nějakou další lady. Neubrání se výkřiku a začíná děsná honička, kdy ho "Liverpoolský kohout" (který vždycky, když se vrhá na svou oběť, zakokrhá) pronásleduje se skalpelem v ruce.
Další rok už jsem pionýrem zase nebyl, protože pionýři byli vždy předvojem ČSM a KSČ a tak už záhy začli s výměnou pionýrských legitimací. A kdo nenastoupil k výměně, už nebyl dál pionýrem. A to jsem byli z naší třídy snad všichni, protože Liverpoolský kohout už byl dočten! (Samozřejmě, že vrahem se ukázala být ta nejváženější politická osobnost, což bylo dobré poučení do života.)
