Joy
komentáře u knih

Tato kniha mě bavila z mnou přečtených románů od Julie Caplin dost možná nejvíc, protože hlavní hrdinka Lucy se ocitne v profesní krizi a když se jí konečně podaří najít nové zaměstnání, zjistí, že je manažerkou odlehlého hotelu na Islandu, kde jí hází klacky pod nohy nejeden záškodník. Zákrutí její práce a vynalézavost (i špetka zoufalství), s jakou Lucy přistupuje ke své nové pozici, mě na knize bavily nejvíc, byť nechybí i nezbytná romantická linka. A samozřejmě atmosféricky vylíčené prostředí Islandu, včetně polární záře, kam bych se v budoucnu někdy ráda podívala. Knihy Julie Caplin jsou pro mě sázka na (ne)jistotu, některé mě zaujmou, jiné nejsem schopná dočíst, ale jestli rádi literárně cestujete a nevadí vám příběhy o ženských hrdinkách, které řeší práci i lásku, třeba vás série bude bavit. Na závěr musím pochválit krásné obálky českých vydání, za nimiž stojí Kateřina Brabcová, jejíž blog Brabikate jsem shodou okolností v minulosti ráda četla. Je to malý svět. :)


Dvojka mě neoslovila, tak jsem přeskočila rovnou ke trojce a k Paříži, kde jsem rovněž v minulosti byla. Opět mě víc bavila profesní linka než ta romantická, ale uznávám, že vztah mezi hrdiny se vyvíjí postupně a neskočí si do náruče automaticky. Naopak to ze začátku vypadá, že se příliš v lásce nemají, zejména on je odtažitý a uštěpačný. Hlavní hrdinka Nina se vymaní z područí své rodiny a vyrazí do Paříže, kde začne na tajňačku pracovat jako cukrářka a zjistí, že přesně tohle povolání je jí blízké a chtěla by se mu věnovat. Kniha je v nejednom okamžiku sladká až na půdu, takže si k jejímu čtení připravte dortík či jinou pochutinu, jinak se obávám, že vás začne záhy honit mlsná. :)

Zajímavá myšlenka s oživlými souhvězdími, ale s příběhem je to horší. Autor se snaží vyvolat dojem, že postavám jde o všechno, ale navzdory tomu se o ně nezačneme bát. Kniha nikdy nepůsobí dojmem, že sázky jsou vysoké: možná kvůli její snivé atmosféře, kdy si při čtení člověk říká, 'jo, on se Mikuláš stejně za chvíli probudí'. Na hrdinech mi nikdy nezačalo záležet, takže ačkoliv mě bavily dílčí nápady a představivost autorovi nelze upřít, jako celek je kniha silně nevyvážené dílo.


Na knize jde jasně poznat, že se jedná o torzo, které Jane Austenová nedokončila. Příběh má potenciál, ale je příliš stručný, postavy jednoduše načrtnuté, všechno se děje rychle, není čas rozpracovat jednotlivé dějové linky a zákruty. Připomíná mi to osnovu románu, pouze roztáhnutou na více než 100 stran, nikoliv samostatně stojící dílo. Knihy jako Pýcha a předsudek či Emma mě oslovily, ale Watsonovi se jim kvalitou nevyrovnají.


Ačkoliv jsem první díl série nečetla, v této knize jsem se zorientovala bez větších problémů. A jsem na rozpacích. Šifra mistra Leonarda je čtivá a nabízí nápady a teorie, nad nimiž se člověk zamyslí. Ve vší té snaze předložit jednu konspiraci a senzační odhalení za druhým ale Dan Brown poněkud pozapomněl na mnohem důležitější věci, jako je například prokreslení postav. Ty celou dobu šustí papírem a vztahům mezi nimi nejde uvěřit. Takže na jedno přečtení ano, ale ke knize bych se znovu nevracela. To ostatně platí i o stejnojmenném filmu z roku 2006, který stejně jako knižní předloha spadá do vod čistého průměru.


Šestý díl série Aristokratka již nemá takový tah na branku jako první a čtvrtý díl, které zpětně hodnotím jako nejvydařenější. Přesto pokud jste přečetli všech pět předchozích, ten šestý by byla škoda si nechat ujít. Vtipné okamžiky a hlášky se najdou a setkání s pestrobarevným osazenstvem zámku Kostka dokáže vykouzlit úsměv na rtech. Byť smích nahlas se v mém případě tentokrát nekonal.

Román Šťastné dívky spojuje postapo, western a fantasy. Je zasazený do zajímavého světa, v němž jsou ženy z větší části odsunuté na vedlejší kolej a mají minimální práva. Hlavní hrdinky utečou z bordelu a vydají se na nebezpečnou cestu za svobodou. Prostředí je poutavé, příběh už méně, neboť je relativně prostinký. Kvůli většímu množství postav je autorka nezvládá vykreslit tak, aby zaujaly, žádná z nich nevyčnívá. Šťastné dívky na jedno přečtení ujdou, ale pokračování číst neplánuji.


Závěrečný díl série Hluboký hrob si udržuje stejně vysokou kvalitu jako jeho předchůdci. Tuva a její spojenci a přátelé tentokrát musí bojovat o osud celého jejich světa, neboť starobylé zlo opět vystrkuje růžky a chce se zbavit všech lidí. Kniha předkládá napínavý, silně atmosférický příběh prodchnutý prvky severského folkloru. Čte se jedním dechem a závěr překvapí svým hořkosladkým vyzněním, neboť ukazuje, že abyste dosáhli vítězství, musíte leckdy zároveň něco důležitého obětovat. To je velmi dospělá lekce v příběhu, jehož hlavní hrdince je na začátku dvanáct let, a nejenom díky tomu náleží série Hluboký hrob mezi díla, která si vychutnají dospělí i děti.


Od Haliny Pawlowské jsem doposud nic nečetla, takže Zážitky z karantény byly premiéra. A musím říct, že příliš nadšená nejsem. Kniha slouží k odreagování a příležitostnému pousmání, ale nic víc, silnější dojem nezanechá. Doporučila bych ji tak jen opravdovým fanouškům Haliny Pawlowské, kteří nevynechají žádné její literární dílo.


Od Austina Kleona jsem v minulosti četla jeho předchozí knihy (Kraď jako umělec a Ukaž, co děláš!), které mi osobně přišly lepší než jeho nejnovější počin. Kniha mi nenabídla tolik námětů k zamyšlení a inspirace jako Kleonova předchozí díla. Dobrá zpráva nicméně je, že je stále čtivě napsaná a odsýpá, takže jestli chcete rady, jak zůstat kreativní anebo vám Kleonův styl sedí, knize dejte šanci, třeba vám poslouží více než mně. :)


Projít ohněm je poměrně standardní akční fantasy záležitost s hrdinou, na kterém mi pranic nezáleželo. Autor má zajímavé nápady, ale nedokázal je podat způsobem, který by knihu v mých očích odlišil od řady podobných fantasy stejného žánru. Projít ohněm je tak ucházející jednohubka na odreagování, která nicméně nezanechá silnější dojem.


Když je mi jedno, co se s hlavními hrdiny stane a štvou mě, nesejde na tom, jak zajímavý příběh je. A v tomto případě ani tak zajímavý není, bohužel. Roderick ani Jaina mi k srdci nepřirostli, měla jsem potíže se do knihy začíst a dočetla jsem ji jen s obtížemi. Autorčin blog mě bavilo číst, ale její románový počin mě bohužel zklamal a na pokračování se nechystám.


Ráda zkouším číst knihy od mně dosud neznámých autorů fantastiky. Prokletý sníh mě nenadchl. Kniha trpí nevyváženým tempem a hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli. To neznamená, že by Prokletý sníh chvílemi nebyl čtivý, ale nemá nic, čím by vybočil z řady mnohdy vydařenějších prvotin.


Kniha má zajímavou myšlenku - hlavní hrdinka má nadání spatřovat lelky strážící duše lidí - a odehrává se v malebném prostředí alternativního Londýna, ale zde její přednosti končí. Jde poznat, že jde o prvotinu, která trpí mnoha neduhy, jako je rozvleklý příběh, nepříliš sympatičtí hrdinové a nuceně působící romantická dějová linie. Strážce duší jsem sice dočetla, ale nic mě nenalákalo k tomu, abych se vrhla na pokračování.


Někteří autoři se ve svých knihách příliš rozepisují, až příběh nudí. A v ní stín má opačný problém. Nápad zajímavý, prostředí rovněž, ale autorka se tak žene dopředu, že delší časová období kolikrát přeskočí anebo zmíní jen krátce. Kvůli tomu je těžší vybudovat si pouto k postavám a začít se aktivně zajímat o jejich osudy. Kniha tak na mě v konečném důsledku působila jako ucházející jednohubka, která sice při čtení zabaví, ale brzy poté, co ji odložíte, se vám vykouří z hlavy.


Tak tohle byl průšvih, vážení. Je možné, že mi pouze nesedl styl psaní a stavby příběhu, který je zamotaný, přeskakuje mezi více linkami a protagonisty po většinu příběhu drží od sebe, ačkoliv se kniha tváří jako romance mezi dvěma upíry. Pár zajímavých scén se našlo, zejména když došlo na popis života hlavních hrdinů, kteří se přece jenom liší od klasických krvesajů, ale jako celek mě kniha nebavila. Podobná experimentální literatura podle všeho není můj šálek čaje, byť autorovi nemohu upřít, že s jazykem si pohrává směle.


Po pochvalných recenzích jsem čekala víc. Kriminální příběh v této knize nezaujme, byť prostředí města Grimm má atmosféru, o tom žádná. Hlavní postavy mě také příliš neupoutaly, takže další díl číst nebudu. Jestli však máte rádi neobvyklá převyprávění pohádek a baví vás seriály typu Once Upon a Time, myslím, že by vás Vlk! mohl oslovit víc než mě.


Český román, který kombinuje fantasy s historií a odehrává se ve dvou časových liniích. Více mě bavila linka z přítomnosti, ale obě mají něco do sebe. Myšlenka zaujme, zato hlavní hrdinka mě příliš nebavila. V konečném soustu je Síť snů solidní průměr, který jsem si na jedno přečtení až na pár hluchých míst vychutnala, ale nemá nic, co by knihu posunulo na vyšší úroveň. Navíc mě příliš neoslovila hlavní hrdinka Monika, a to se hned román čte o něco hůř, když vás ústřední postava nebaví.


Největší výhodou této knihy je, že je krátká a budete ji mít za chvíli přelouskanou. I tak jsem se musela opakovaně nutit, abych ji dočetla, protože připomíná dort pejska a kočičky, jak autor přeskakuje mezi jednotlivými postavami a časovými liniemi. Dobře, beru to zpět, tohle není dort, ale pořádný guláš. Na postavách mi nezačalo záležet a už nyní si z knihy moc nepamatuji, ačkoliv jsem ji četla relativně nedávno. Prokletí pro všechny má bohužel mnoho neduhů knižních prvotin a k přečtení ji nemohu doporučit.


Po výborném prvním díle a nudné dvojce jsem se konečně dostala k tomu, abych přečetla finále série, které kvalitativně stojí přesně mezi oběma díly. Má své silné momenty a kladné postavy jsou sympatické, ale při délce přes 600 stran nelze přehlédnout, že by to občas šlo svižněji. Přesto je Zaklínání světla úctyhodné uzavření celé série a navíc představuje kouzelný Londýn v podobách, v jakých ho nejspíš neznáte.
