Joy komentáře u knih

Začátek detektivní fantasy série, jejíž hrdinka pracuje jako Smrtka a pomáhá mrtvým přejít na druhou stranu. Jde o vtipné a odlehčené čtení s hláškující hrdinkou, kterou je snadné si oblíbit. Jen ta (v tomto díle prozatím spíš načrtnutá) romance mi chvílemi přijde poněkud nucená, tak uvidím, jak se bude vyvíjet v budoucnu.

Stejný problém jako Oko kyklopa. Jde o rychlý detektivní příběh s okultní tematikou. Kniha nemá mnoho stran, takže ji přelouskám rychle, ale není moc dobrá. Vašíček je vážně lepší v psaní literatury faktu než románů.

Chovejte se jako Harry Potter se tváří jako útlá, psychologická kniha. O co ve skutečnosti kráčí, je nehorázný pokus vytřískat co nejvíce peněz z fenoménu Harryho Pottera. Myšlenka knihy byla možná dobrá, ale provedení je přinejlepším průměrné. Škoda, potenciál tu byl. Mohli jsme načerpat inspiraci z chování hrdinů, naučit se od nich, jak reagovat v různých životních situací. Ale kniha je směsicí nicneříkajících informací, klišé frází a náhodně vybraných citátů z Harryho Pottera. Nebrat, nečíst.

Myšlenka prvního dílu - vyprávění z pohledu dětského geniálního padoucha - je skvělá, ale provedení za ní zaostává. Naštěstí je román krátký, takže jsem ho přečetla, ale další díly shánět nebudu. Pořád je to však lepší než filmová adaptace od Kennetha Branagha, která se vážně nepovedla. Možná kdybych knihu četla ve věku hlavní postavy, byla bych z ní nadšenější... ale ne. Knihám typu Harryho Pottera či Percyho Jacksona se Artemis Fowl nevyrovná.

Útlá knížka popisuje různé romantické vztahy lidí během pandemie covidu. Má několik zajímavých míst, ale jako celek je průměrná. Autorka klade přílišný důraz na její rozpadlý vztah. Každopádně za přečtení stále stojí, protože příběhy jednotlivých účastníků jsou dostatečně rozmanité a s některými z nich se dost možná ztotožníte.

Věra Mikulcová, profesionální česká kulturistka, píše o tom, jak bojovala o dosažení svých snů. Hovoří o úspěších i neúspěších, pracovním i osobním životě, včetně vztahu s její dlouholetou přítelkyní. Věra si zaslouží obdiv za to, že natolik dřela a dokázala dosáhnout toho, co si předsevzala. Její životní styl by mi nicméně nemohl být vzdálenější (všechny ty přísné diety). Kniha není vždy záživná, ale pokud Věru znáte a chcete se o ní dozvědět věci z první ruky a ne pouze z bulváru, Příběh kulturistky vás bude bavit víc než mě.

Pokračování deníku Martiny Lachnittové z práce v lékárně není tak zábavné jako první díl, ale pořád vysoce čtivé. Obě knihy jsem si původně půjčila v knihovně, ale nakonec jsem si je koupila domů. Jde totiž o ten typ čtiva, ke kterému se člověk může s chutí vracet opakovaně, kdykoliv má špatnou náladu a potřebuje si ji vylepšit. Znovu si ověříte, že lidé jsou nevyzpytatelní, pacienti srší hláškami a práce v lékárně rozhodně není pro slabé povahy.

Kniha rozhovorů s lékaři z nejrůznějších medicínských odvětví. Myšlenka je to dobrá (byť ne nová), provedení se povedlo tak půl na půl. Od knihy jsem očekávala víc, když jsem ji náhodně popadla v knihovně. Na můj vkus je text v některých pasážích příliš suchý a nezáživný.

Kyšovu tvorbu mám ráda, ale Sudetenland je zatím nejslabší kniha, kterou jsem četla. Má příliš mnoho postav, děj je matoucí, kriminální zápletka nezaujme a důležitý bod příběhu (osud milenky hlavního hrdiny) odhalím dřív, než nastane. Ne, děkuji.

Napodruhé mi tato kniha sedla víc než napoprvé. Je útlá, takže ji máte hned přečtenou. Vypráví o zkušenostech čerstvé matky a o výchově dětí obecně. Ačkoliv nejsem matkou, knihu jsem si užila a nejednou jsem se u ní usmála. Pokud potřebujete rychlou, humornou oddechovku, kterou máte hned přelouskanou, knihu mohu doporučit. Jednoduše to pravé (nejenom) pro přepracované matky!

Murakamiho tvorba není můj šálek čaje. Birthday Girl je vizuálně podařená, ale příběhově mě navnadí, jenom aby nechala konec otevřený. Přitom měl příběh tak slušně našlápnuto a opravdu mě zajímalo, jak autor zápletku vysvětlí. No, nevysvětlil. Typické.

Prozatím nejslabší Kulhánkova kniha, kterou jsem četla. Po skvělém Nočním klubu jde o jednoznačný kvalitativní propad. Je to slušné čtivo, ale ne výborné. Jde vidět, že i Kulhánek někde začínal a jeho prvotina není tak dobrá jako pozdější romány.

Soudě podle této knihy, Arnošt Vašíček je lepší v psaní literatury faktu než prózy. Příběh působí dojmem scénáře nataženého do podoby knihy. Co se ztratí na obrazovce, v psaném slově nefunguje. Příběh nemá hlavu ani patu, působí jako levnější odvar tvorby Dana Browna. Snaží se vytvořit silnou atmosféru, ale celé je to neuměle poslepované dohromady a šedivé, s postavami, ke kterým si čtenář nenajde cestu. Zklamání.

Ivanka Devátá je mezi čtenáři v mém okolí poměrně oblíbená. Ale přiznám se, že jsem jí nepřišla na chuť. Možná je to tím, že jsem jiná věková kategorie, těžko říct. V této knize autorka převážně rozebírá své vztahy a aféry, což není tak záživné, jak jsem doufala. Předpokládám, že vášniví čtenáři bulváru si tyto kapitoly a detaily o tom, kdo se vyspal s kým a kdo podvedl koho, užijí více než já.

Můj další pokus o přečtení mangy. Jde o solidní, ale nikterak vyčnívající kousek. Příběh je divný. Točí se kolem mladé dívky, kterou si v aukci zakoupí čaroděj s koňskou lebkou místo obličeje. Rozhodne se z dívky učinit svou učednici a zároveň se s ní oženit, což je prostě... yuck... vzhledem k věkovému rozdílu mezi nimi. Některé pasáže v manze nedávají příliš smysl a jiné se vlečou. Nevím, nevím, jestli si přečtu pokračování.

Sbírka krátkých příběhů o zvířecích duších a strašidlech rozdělená podle druhu zvířete. Na své si tak přijdou zejména milovníci psů a koček, ale i další mazlíčci mají své zastoupení. Některé příběhy jsou slabší, ale u jiných mi naskočila na rukou husí kůže. Jako celek jde o průměr, který neurazí, ale ani nenadchne. Pokud vás toto téma nicméně zajímá, knihu byste si neměli nechat ujít - z podobného žánru toho česky mnoho nevyšlo.

(SPOILER) Polibek múzy má slibný nápad, ale průměrné zpracování. Autorčin způsob vyjadřování je neobratný a hlavní hrdinka k srdci nepřiroste. Aspoň závěr románu mě přinutil uronit pár slz, když odcizený otec hlavní hrdinky zemře během epického, akčního finále ve snaze zachránit její život a ukáže se, že na ni po celou dobu jejího života dával pozor. Co na to říct? Prostě mám slabost pro dobré tragické rodinné příběhy.

Jedna ze slabších knih ze série Romantické útěky. Příběh působí příliš vykonstruovaným dojmem, zejména zázračné objevení zdánlivě ztraceného pokladu na konci románu. Ani hrdinové mi příliš k srdci nepřirostli a chemie mezi nimi nefunguje. Prostředí zasněženého skotského hotýlku by mohlo mít své kouzlo, ale když se k němu nepřidá kvalitní zápletka, ani příroda to nezachrání. A to mám Skotsko a Vánoce ráda. Možná je to tím, že nejsem velká fanynka romantických příběhů. Pokud to máte jinak, román by vás mohl zaujmout.

Po předchozím grafickém románu o podsvětí od Ferryho jde o zklamání. Komiks má pár fajn momentů, ale přeskakuje od jedné události k druhé a některé vynechává, takže pokud Theseův příběh neznáte, budete zmatení. A pokud ho znáte, budete se nudit. Nebrat.

Podle doporučení v Pevnosti jsem si přečetla tuto fae fantasy s nádechem erotiky. Líbí se mi slovní přestřelky mezi hlavní hrdinkou, poloviční fae, a fae králem, který si ji vyhlídne jako budoucí manželku. Ale příběhově nejde o nic originálního, směsici Hunger Games, Selekce a několika dalších YA románů. Aspoň že je román krátký a občasné erotické scény mají šrmnc, i když hrdinové nejsou nikterak výjimeční. Ucházející průměr, jehož pokračování si možná přečtu, ale možná také ne.