GgHh komentáře u knih
Le Carrého románům je vytýkána pomalost děje, rovněž jako zahlcení postavami, ve kterých se člověk mírně ztrácí. Tato nejistota ale knize přidává ono tajemno a napětí, jenž je pro špionážní romány důležité. Mezi nejzajímavější části knihy patří jistě část odehrávající se v bývalém Československu.
Hon na ponorku mi připomínal seriál 30 případů majora Zemana. Do úmoru se opakující zdůrazňování, jak je americká armáda lepší než sovětská, skutečně, i k vzhledem k roku prvního vydání (1984), evokovalo nejeden propagandistický seriál. K tomu rozvláčný děj a nepříliš sympatické postavy způsobili, že jsem četbu knihy vzdal.